Neviditeľná

„Proč jste mě přijali?!“ - „Tak se podívej, jak teď sedíš. Na to se nemůžu dívat! Přijali jsme tě, protože jsme si mysleli, že tam něco je. Že tam musí ještě něco jiskřit. Ale tady nejiskří vůbec nic.“ Ale aby nakonec toho jiskření nebylo na jednu křehkou duši až příliš…V hlavní roli Dánka se strhanou matkou, postiženou sestrou, ale hlavně trémou, komplexy, zranitelností, nejistotou a s ní souvisejícím do země zadupaným sebevědomím. Zkrátka (N)neviditelná. Ale co když si jí přesto někdo všimne? Jde o emocionálně místy docela náročnou podívanou, u které se divák musí chtít naladit na hlavní hrdinku, vcítit se do ní, pokus se ji pochopit a spolu s ní prožívat všechny její vzestupy a pády. A mě to bavilo. Hlavní zásluhu na tom má výborná Stine Fischer Christensen, která mi přišla typově i výrazově naprosto přesná. Líbil se mi i vývoj její postavy a také to prozření. Trochu méně mě už bavila ta teatrálnost a přehnanost divadelního prostředí, která samozřejmě byla účelová, ale asi nikdy mě nebude bavit se ni ve filmech dívat. Za mě slušné 4*. (14.02.2021)

Parádní film o divadle, které představuje svět a o světě, který představuje divadlo. Jak hrát něco co nejsem, když nevím kdo jsem a jak ze sebe dostat vztek, když nechci být na nikoho naštvaný? Vynikající herecké výkony, lidské zpracování, spád a napětí řadí tenhle snímek pro mě k nejlepším filmům na MFFKV. Proti cirkusové Černé Labuti je tohle citlivé pohlazení na duši. (06.07.2011)

[MFF Karlovy Vary 2011] Když nad tím tak přemýšlím, tak byl tento film jeden z nejlepších snímků, které jsem ve Varech letos viděla. Snad každému si při sledování vybavila Černá labuť, která je na jednu stranu námětem velmi podobná, ale zpracováním odlišná. Zajímavé je, že ač německé filmy nemám ráda, ve Varech jsou to vždy jedny z nejlepších, zejména ty, které patří do hlavní soutěžní sekce. A právě sem Neviditelná patřila. Potlesk rozhodně patří herečce Anně Marii Muhe, nedokážu si představit, že by někdo hlavní postavu mohl ztvrátnit lépe. Faktem ovšem je, že snad všichni herci byli skvěle vybraní. Nadchnul mě také "tunelář" (nejsem si teď jista, jak přesně tam byl nazýván, jednoduše ten, co na konci odjel do Číny). (10.07.2011)

*Das Filmfest,Prague 2012* Veľmi by som chcela vidieť celú tú "geniálnu" hru zvrátených psychopatov. Hlavná herečka nevládze niesť film na svojich nahých ramenách, aj keď sa snaží, pretože jej nič iné neostáva. Obdivujem rýchly návrat do života po tom,ako si na neho siahne. Či je ten návrat vydarený, fakt neviem. Silné emócie mi však priniesli scény z rodinného prostredia medzi Josephine a jej sestrou,či matkou. Výkrik do tmy, ktorý aj tak ostal nepovšimnutý, zahladený, neviditeľný. (22.10.2012)

U tohoto filmu bych nejprve upozornil slabší povahy ať se na to snad ani nekoukají, jelikož emocionální hloubka filmu dosahuje takových výšin, že lidé o promítání na MFFKV i omdleli. Již název dokonale vystihuje celou pointu filmu, kdy o hlavní hrdinku nejeví nikdo zájem až do chvíle kdy si jí vybere známý režisér do své divadelní hry. Herecky je to zahrané opravdu vydařeně a s hlavní hrdinkou soucítíte opravdu celé dvě hodiny... 100%. (14.07.2011)