Bellflower
Bellflower
Réžia:
Evan GlodellScenár:
Evan GlodellKamera:
Joel HodgeHudba:
Jonathan KeevilHrajú:
Evan Glodell, Jessie Wiseman, Tyler Dawson, Rebekah Brandes, Vincent Grashaw, Joel Hodge, Alexandra Boylan, Chris SnyderObsahy(1)
Dvaja priatelia strávia všetok svoj voľný čas budovaním plameňometov a zbraní hromadného ničenia v nádeji, že nastane globálna apokalypsa a otvorí cestu pre ich imaginárny gang "Mother Medusa". (Black3R)
Videá (4)
Recenzie (116)
Po druhé už du na max. Chci plamenomet! [Po 3x - začínám ten film milovat] [po 4x - sháníme součástky na plamenomet] [po 5x - DUDE, YOU ARE LORD HUMONGOUS. DUDE, YOU ARE FUCKING LORD HUMONGOUS. YOU ARE LORD FUCKING HUMONGOUS! THE MASTER OF FIRE, THE KING OF THE WASTE LAND. Lord Humongous doesn't get cheated on by some stupid bitch, Lord Humongous doesn't say "was it good for you?", he doesn't say "who call or where were you last night". He doesn't leave the fucking gang when he falls in love. Nobody fucking tells Lord Humongous what to do. Lord Humongous fights, when he wants to fight, fucks when he wants to fuck and when all else failed he drives straight into the fucking tanker. The thing is that Lord Humongous dominates his women and they fucking love him for it.] ()
Krize mužské role? Ale kdeže. Osobně si myslím, že rozhodování ženy: rodina vs kariéra, je pro směřování Západního světa podstatnější. To že ženy chtějí po mužích dva vzájemně se vylučující vzory chování je sice smutné, ale ve výsledku se s tím musí poprat především ony. Společnost navíc nabízí tradiční postup škola - práce - rodina, který je prověřený časem a uspokojivě funkční. Pokud se někdo rozhodne pro alternativní cestu svým osudem, je v tom sám za sebe. A to je případ Bellflower. Tímhle přebujelým úvodem chci vyjádřit, že nesouhlasím s vyzněním celého filmu. Jediný přesah který jsem objevil, je poučení, že když si do svých rukou vezme budoucnost člověk který na to nemá, tak to nezvládne a dopadne špatně. Čtyři lidé a čtyři přístupy k životu. Dětinský Aiden, machistická Milly, dospělá Courtney a před zodpovědností utíkající Woodrow. Není překvapením že tři čtvrtiny postav nedokáží fungovat ve společnosti a tu poslední smetou do své mizérie sebou. Přestože myšlenkově mi film nesedl, za ostatní musím Glodella pochválit. Vizuál je poplatný ději a rozpočtu, a i když to nebyl můj šálek kávy, dávám palec nahoru. Režisér prokázal velký talent. Scéna s nabitou zbraní v posteli je výborná, perfektně nasnímaná a hlavně sestříhaná. Herci jsou slušní a zasloužili by si šanci ve velké produkci. Suma sumárum jako prvotina to nebylo špatné. I když jsem se nebavil jak bych si představoval, tak svůj potenciál dopadnout jako katastrofální přeplácané nic Bellflower naštěstí nenaplnil. ()
Jeden z těch filmů, u kterých není vůbec na škodu se trochu ožrat a nechat se unášet atmosférou. Bellflower je hodně cílen na pocity a prožitky hlavních hrdinů, které přenáší na plátno mimo jiné pomocí silných obrazových filtrů a výrazného melancholického soundtracku. Příběh ztracené generace odehrávající se v brakových kulisách je v přímém souladu se zálibou ústředního dua v postapokaliptickém Šíleném Maxovi. ()
Veľmi úbohý, suchý a nudný scenár, ktorý pôsobí skôr ako improvizovanie bez akejkoľvek ucelenej myšlienky. Aj to málo scén, v ktorých je celkom dobrá atmosféra, je zabitých stupídnymi dialógmi a absolútne neprirodzenými a chorými reakciami postáv. Tiež mi vadilo, že v každej jednej scéne musel niekto chlastať, fajčiť alebo húliť (choré). Dávam 2 hviezdičky za dobré grafické spracovanie a hudbu (bez toho by to bol čistý odpad). ()
Galéria (14)
Fotka © Oscilloscope Pictures
Zaujímavosti (7)
- V seriálovém souboji v pojídání cvrčků, v němž se setkává Woodrow (Evan Glodell) s Milly (Jessie Wiseman), se oběma aktérům podařilo ve skutečnosti pozřít několik živých exemplářů. (Conspi)
- Podomácku vyrobeným plamenometem s dostřelem 6 stop se režisér Evan Glodell mohl pochlubit už ve svých 12 letech. Zařízení mělo sklony k častým selháním a teplotním výkyvům. (Conspi)
- Většina rekvizit použitých ve filmu byla vytvořena samotnými autory, kteří jsou zapálenými kutily. Film byl natáčen pomocí podomácky upravené kamery, herci používali podomácku vytvořený plamenomet a i automobil je plně funkční přesně tak, jak ho ve filmu lze vidět. (Itar)
Súvisiace novinky
Kurt Russell pronásleduje kanibaly
Úspěch Opravdové kuráže bratrů Coenů a Nespoutaného Djanga Quentina Tarantina oživil popularitu westernů a blíží se hned několik zajímavých projektů. U Pistolnice Jane nikdo moc netuší zda se… (viac)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (viac)
Bejt chlapem v postmoderní době není jednoduchý. Všechno se najednou relativizuje, a to včetně tradiční patriarchální společnosti, jejíž hardcore zbytky můžeme najít snad jen v těch nejzaostalejších oblastech západního světa. Nepomáhá tomu ani, že je většina vyspělých ekonomik jednoznačně orientovaná na služby a výroba se přesouvá na ultralevnou pracovní sílu v asijských továrnách. Mizí tak tradiční řemesla, manuální práce, která mužům po staletí pomáhala definovat se fyzicky i psychicky. Navíc dnes nikdo ani nemusí na vojnu. Výkvětem pánské části populace jsou metrosexuální manažeři nadnárodních korporací a starost o tělo se obecně přesunuje do estetické polohy ("chci dobře vypadat", ne "chci mít sílu"). Maskulinita dnes často znamená buď arogantní machovskou přetvářku, nebo se místo ní objevuje hipsterácká zženštilost, pasivní agrese geeků a nerdů neschopných se s kýmkoli přímo konfrontovat, případně pohodlnost maminčiných mazánků žijících i po třicítce u rodičů, "protože se to vyplatí." Má dnešní generace vůbec nějaké přirozené vzory, nebo se vše přesouvá do světa fikce? Budeme-li sledovat vývoj pouze v rámci kinematografie, uvidíme poměrně znatelný posun v tom, co to znamená být hrdinou. Jistě by podrobná studie zabrala mnohem víc místa, než je zde povoleno v komentáři, ale stačí se podívat třeba do 40. a 50. let, kdy v Hollywoodu dominovali přirození alfa samci jako Cary Grant nebo James Stewart. Také Conneryho James Bond se značně liší od toho nového Craigova, jehož postava podléhá objektivizování, tedy něčemu, co bylo vždy vyhrazeno spíše bond girl - dochází k průniku genderových rolí, k nejistotě. (To je možná důvod, proč někteří označovali nového Bonda za zženštilého - nejde tady o nějakou změnu charakteru, ale o změnu způsobu nazírání.) Dnes se dokonce zpochybňují i superhrdinové a ještě se tahle vlna "psychologického realismu", kterou představuje např. Nolan se svými Batmany, oslavuje. Tady se jednak odráží určité společenské tendence, ale zároveň se nadbíhá dnešnímu majoritnímu publiku - nerdům, kteří o sobě pochybují dennodenně, a lépe se proto s takovými hrdiny dokáží identifikovat. Případně se rovnou tematizuje i fyzická ochablost, jako např. v Captain America, a tyhle "power fantasies" jsou pak kompletní. Letos se objevily hned tři výjimečné filmy, které se touto mužskou krizí a únikem do světa filmů nebo videoher (=pohádek) každý po svém zabývaly. Sucker Punch byl velkým diváckým podvodem, který své (převážně nevědomě) misogynní publikum konfrontoval s vlastními návyky a stereotypy, Drive zobrazoval deziluzi "skutečného hrdiny", neschopného žít normální život, a nakonec Bellflower - intimní a drsná osobní zpověď. Film se chlubí svými záměrnými kazy a vystavuje na odiv svoji ušmudlanou, do-it-yourself estetiku, ale tahle rádoby cool (ale uvědomělá!) namachrovanost zcela smysluplně prochází všemi vrstvami Bellfloweru a největšího účinku dosahuje v uhrančivých halucinačních sekvencích. Ono zhlédnutí se ve filmových hrdinech je tady totiž o to tragičtější, protože do značné míry zůstává pouze imaginární. Jeden z filmů roku. () (menej) (viac)