Lásky jednej plavovlásky

Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. (10.02.2007)

Tady ještě Forman a spol. ve své kritice maloměšťáctví a čecháčkovství příliš tlačí na pilu (scéna s prohrabáváním kufru za zvuků státní hymny narušuje iluzi nastoleného realismu), nicméně fenomenální práce s neherci všechno vyvažuje. Příběh rozdrobený do několika částí filmu jako celku spíše škodí, v hlavě diváka tak zůstávají jednotlivé herecké etudy ("Já tady spim jak na hranolu"). V Hoří má panenko jsou všechny aspekty dovedeny k dokonalosti, i přes to patří Lásky jedné plavovlásky do zlatého fondu Nové vlny. Trio Forman-Passer-Papoušek sice kritizuje skrze humor, ale činí tak ostře jako nikdo jiný před nimi. (05.04.2013)

Všední den zavedeného komunistického režimu. Den mimo fráze, den mimo deklamace, v žádném případě ne den-blbec. I tak je toho dost. Až husto. Bototovárna plná mladých strádajících žen, o něž se nemá kdo ucházet. Z maloměstské selanky vylézá postupně - krok za krokem - věcný, neiluzívní a také nijak lichotivý obraz toho, co střední i starší generace stále uchovává - pokud neztratila příčetnost - ve své paměti. Milostné scény pražské, v nichž "exceluje" (slovo exhibuje by bylo výstižnější) starší i mladá generace zhruba stejně a ukazuje "hloupku" (nejde o můj překlep, ale o záměr) tehdejšího duchovna. V něčem tu je předvídána Papouškova homolkovská volná trilogie, další živočichopis němé většiny té doby. Zprostředkovaná hořkost, nepředpojatá věcnost, šeď, z níž není úniku. I to může být - a také je - klasikou. V tomto případě formanovskou. (12.09.2007)

Po dvojboji Černý Petr + Lásky jedné plavovlásky si asi neodpustím dvojkomentář, protože tyhle dva filmy toho dle mého mají tolik společného, že by se ty komentáře beztak značně překrývaly... Docela dost dobře chápu lidi, kterým tyhle filmy nesedly, protože jsou o ničem. Ony JSOU o ničem, ale tak kouzelným, banálním způsobem, že tomu prostě nelze odolat. A nemohu se ubránit pocitu, že je tam něco z britského humoru. To typické protahování absurdních, trapných scén až za hranu je to, co známe z britských sitcomů. Ať už je to Petrovo hlídání v obchodě či sledování podezřelého pána přes celé město nebo úchvatný rozhovor Mildových rodičů před Andulou, následovaný "nekonečnou" postelovou, zcela absurdní, scénou. A to jsem si naivně myslel, že průkopníkem tohoto typu humoru je Ricky Gervais... 80% (01.06.2020)

Ne ne ne, to není film pro mě. Když odmyslíme natahovací bezživotné scény, film zdaleka nemá ani hodinu. Dokoukal jsem to jen kvůli jménu režiséra (který se ale bude muset nejen kvůli tomuto snímku bohužel v nejbližší době pakovat z mé TOPky - je mi líto, Miloši), ale nakonec jsem nelitoval, neboť Šebánek film zachránil a zařídil mu usmolené 3*. (29.09.2009)