Lásky jednej plavovlásky

Zde se začala hvězdná kariéra Milady Ježkové, která si poprvé zahrála ve filmu ve svých 55 letech. Po té ztvárnila na desítky filmových a televizních rolí, roliček a štěků, bez nich by filmy neměly ten správný půvab. Další filmový debit pro neherce Josefa Šebánka, proslaveného zejmena Homolkovskou trilogií. Právě obsazování neherců bylo v minulosti to, co mě na filmech Miloše Formana a Věry Chytilové spíše odrazovalo. Teprve s odstupem času jsem propadla kouzlu civilního projevu. Přesto ani po letech jsem ke snímkům Miloše Formana nepronikla. (04.02.2015)

Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. (10.02.2007)

Další film ze zoufale nudného života soudobé mládeže na malých městech, tentokrát ve spojení s tehdy populárními písničkami. Mladá učnice uvěří protřelému svůdníkovi, muzikantovi, ale když přijede k němu domů, zažije zklamání. Přesto pak děvčatům tvrdí, jak je ten její přítel skvělý. Film je o ztrátě iluzí, o světě dospělých, kde dospívající ztratí svou naivitu, ale přesto musí najít sílu a jít dál. A opět nechybí tak oblíbená tancovačka. :-) (27.07.2013)

Osobně netuším, co je na tomto filmu komediálního. Pro mne to byl vždy spíš horor lidských vztahů. I když mají někteří neustálou potřebu vykládat film dobově (a režimově), nemyslím, že je to to, oč tu běží, protože neupřímnost, podvedení, neschopnost opětovat cit je s člověkem navždy spojená, i když se mění kulisy a venkovskou zábavu roku 65 vystřídá letovisko u Jadranu a žlutou limonádu sklenka chardonnay. (05.06.2019)

Lásky jedné plavovlásky jsou pro mne klasickým zástupcem filmu o radostech a především i strastech mladé generace žijící v socialistickém zřízení. Události, se kterými jsou zde mladí hrdinové konfrontováni, většinou vyústí v trapné situace a právě ta trapnost je jedním s dalších prvků toliko společných pro filmy české nové vlny. Nedospělé postavy vedou stejně nedospělé dialogy, které sklouzávají právě až k té trapnosti. Hlavní hrdinky Anduly, které mysl zatemnila první velká láska, mi bylo na jednu stranu pro její dětskou naivitu a hloupost líto, zároveň jsem se jí ale musel ze stejných důvodů i smát. Přece jen jsme si tímto obdobím dospívání prošli všichni, díky čemuž nám jsou strasti hlavních hrdinů tak povědomé a možná právě proto měl ten můj smích výrazně hořkou pachuť. Nebál bych se Lásky jedné plavovlásky označit za jakousi teenagerskou komedii 60. let. Jen je tato komedie znatelně lidštější a inteligentnější než to, na co jsem zvyklí dnes. 100% (08.06.2009)