Bojovník

Tahle pohádečka mě příliš neoslovila. Samozřejmě jsem před zhlédnutím nečekal nějakou sofistikovanou záležitost. Celé to ovšem bylo tak šíleně klišoidní, tuctové a debilní, až se mi okamžiky chtělo brečet. Samozřejmě na nějaké napínavé momenty a několik roztržených obočí dojde taky, ale proč je to sakra vystavěno na tak debilní dějové lince. Děj je vyzrazen již v obsahu, takže nějaký spoiler alert nebudu vůbec řešit. Těžko odhadovat, jestli je Rachel McAdams v tomto filmu opravdu tak strašně nesympatická, nebo jsem prostě jen retard. Bylo mi řečeno, že je v fajn, takže se asi porozhlédnu po odborníkovi. Každopádně, hrozně mě iritovala každičkým svým gestem, nevěřil jsem ji jedinou emoci, a proto jsem moc rád, že jeden střelec udělal ze světa lepší místo a prostřelil ji bříško. V tom okamžiku to celé začalo být přeci jen o malinko lepší. Tedy minimálně do okamžiku, než Jake Gyllenhaala úmrtí jeho otravné manželky natolik vzalo, že se začal chovat jako psychopat, což trvalo asi 2 minuty. Tyhle role mu mimochodem vždycky šly. Smrt ženy si vyčítá, tak si snaží všemožně ublížit. Samozřejmě s manželkou v dobách své největší slávy zplodil jednu malou motivaci, takže se do ringu vrátí. Kdo by ho na návrat připravil lépe, než zoro Forest Whitaker, nejlepší trenér pod sluncem, který shodou okolností žije v té nejvíce zapadané tělocvičně a trénuje dětské potomky feťáků. Pochopitelně udělá výjimku a naučí Gyllenhaala i něco takového, čemuž se laicky říká "obrana". Vzhledem k tomu, že Gyllenhaalovi na titul šampiona v minulosti skoro stačila jako jediná obrana jeho ksicht, tak už nikdo nemohl pochybovat, že by v nervy drásajícím finále absolutně nezáživného a nudného Escobara neporazil. Docela se zarážím nad zdejším hodnocením. Ničeho výjimečného jsem si ve filmu nevšiml. Možná snad sledování Gyllenhaalova duševního rozpadu mohlo někoho okouzlit. Jinak opravdu těžká tuctovka s naprosto stereotypním schématem, která rozhodně nemá potenciál někoho okouzlit a bohužel ani příliš pobavit. (03.08.2016)

Jake Gyllenhaal znovu ukázal jak skvělý herec je a nebýt jeho s hodnocením bych musel jít daleko níže. Snímků o boxu je mnoho, nejznámější je Rocky, přesto tohle téma nikdy neomrzí. Southpaw je plné klišé, ale přesto se na něj dobře dívá a děj není vůbec špatný. Velký klad je také kamera, fighty jsou také výborné a co jiného od toho čekat. Náboj jako Warrior nebo podobný snímek Fighter nemá a něco k úplné dokonalosti chybí, přesto obrovská spokojenost .. 8/10 = 85% (09.09.2015)

V rámci boxerskýho sportovního subžánru pouze průměr. Když pominu to, že jsme to jaksi skoro všecko viděli už jinde, na tento filmek nezapomenu pouze, jak už to bývá pravidlem v daném typu filmů i v případě Jakea Gyllenhaala, díky jeho realistickému zhmotňování charakteru hlavního hrdiny, úplně stejně jako tomu bylo v případě Fightera a vyzáblé smažky Christiana Balea. Prim ve filmařině Antoine Fuquai hraje krom Gyllenhaala audio, bohužel choreo zápasů je jen průměrné, trénink nedostatečný, což při Jakeově postavě uřčitě nebylo tím, že by to nedal, ale mnohem pravděpodobněji ve spojení s prací Kurta Suttera (kdo to je???) a jeho rádoby citově vydíracím scénářem. Ten je ale bohužel tak na oko bijící a účelový, že ani nedokáže emočně zaujmout, za to krade spoustu času, který by mohl být použit jinde a patřičně. S emoční nakládačkou ze závěru MDB se toto, i když by určitě moc moc chtělo, srovnat nedá. Celkově jsme tady v rámci boxerskýcho sportovního filmu o řád a půl níž. 3,5*/69% (07.09.2015)

Je ťažké fandiť hrdinovi, ktorý v prvej polovici robí všetko preto, aby si vaše sympatie nezískal. Síce sa mu dejú nepríjemné veci, ale čo z toho, keď si za väčšinu vlastne môže sám. Lenže aj napriek tomu, že dejovo nejde o nič, čo by zásadne obohatilo tento žáner, si ma táto cesta za vykúpením nakoniec predsa len získala. Aj vďaka fantastickej kreácii Jaka Gyllenhaala, ku ktorému sa neskôr pridáva Forest Whitaker. V závere som cítil presne tie emócie, ktoré sa mali dostaviť a prípadné zaváhania sú nakoniec zabudnuté. (06.09.2015)

Že já a Antoine Fuqua kráčíme po jiných cestách je mi s každým dalším jeho filmem jasnější a jasnější, ale byla jsem zvědavá, jaká bude ta Sutterova filmová prvotina, protože jeho seriálovou práci z velké části miluji, ale taky trochu nenávidím. A ukázalo se, že Southpaw je na můj vkus až moc prvotina a jen velmi málo zajímavý film. Jakeova fyzičnost je opravdu krásně děsivá, ale mám dojem, že ani na prostoru dvou hodin nezvládl předvést uspokojivý duševní vývoj svojí postavy. Ale aspoň ještě desetkrát víc jsem byla zklamaná z napsání té dcery, protože veškeré změny jejího chování extrémně šustily papírem a příručkami o vypointovaném dramatickém psaní. Ona měla být druhá hlavní postava filmu, ale protože si chlapci z nějakého důvodu rozhodli přidat do rodinného psychologického dramatu ještě klasický předvídatelný sportovní film o ztroskotanci, co trénuje, aby se vrátil na výsluní, tak se vyloženě ztratila mezi balastem. Když chlapci při velkém finále stříhali do souboje statické záběry, jak s Naomie Harris děvče sedí v tmavé místnosti, kouká na televizi a vykřikuje: "Ne, ne, on mu ubližuje!", tak jsem se skoro styděla, jestli ji vážně nešlo namontovat do dění alespoň trochu lépe a organičtěji. (05.08.2018)