Vlasy

Miloš Forman je stálym členom v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. Mimoriadne talentovaný umelec, ktorý natočil viacero vysoko kvalitných filmov. Avšak, ako už napísal uživateľ Cival, aj majster tesár sa občas utne. "Vlasy" sú jeden protivný muzikál plný sfetovaných, špinavých, tupohlavých hippiesákov. Je mi to tak cudzia a odporná téma, že som sa nedokázal popri tom na nič iné sústrediť. Mal som chuť ich tam všetkých pozabíjať. Jednu hviezdičku dávam len z rešpektu k pánovi Formanovi a druhú za to, že takto ma už dávno žiadny film nedokázal nasrať. ** (18.01.2010)

Těžké zklamání :-( John Savage vůbec neumí hrát, jen ve filmu stojí a čumí - co to je sakra za herce ? A to jsem se na film tak těšil až ho konečně uvidím. Hudba taky nic moc, vetšina písní se mi moc nelíbila. No nevím, asi jsem čekal něco jíného. Konec je sice skvělý, ale celkový dojem z filmu nezmění. (13.05.2009)

Muzikály jako takové nejsou zrovna mým nejoblíbenějším žánrem. Moulin rouge je pro mě naprostý vrchol, ale Vlasy mě dokázali zaujmout a ukázat trochu něco jiného. Miloš Forman se nikdy moc nebránil experimentům a riskování svého jména a Vlasy jsou důkazem. Některé písničky jsou legendární a konec filmu, i když je tak půl hodiny před koncem jasný, je perfektně vygradován do pochodu armády a zvuků "Berger theme" a mé oblíbené "Let´s the sun shine in". Nevěřil bych, že český režisér je schopen natočit něco natolik svérázného a přesto vkusného. (18.02.2007)

Poutavý příběh, nádherný soundtrack a strhující závěr. Jenže Forman mezi to nevložil božskou choreografii, nezaměnitelnou atmosféru ani nic, co by měl dobový muzikál mít. A to nedokážu odpustit tím spíš, že se nejedná o originální počin. Písně jsou dokonalé, ale jsou jen poskládané za sebe tak, jak je fanoušci muzikálu očekávají a tak, jak mají a musí být. Ale chybí moment překvapení a dostávám jen božskou hudbu, kterou v této filmové podobě neberu. (02.05.2005)

Vlasy si mě získaly od první scény. Spíš bych měl říct od prvního záběru. Treata Williamse jsem zatím viděl jen v několika rolích, a to podstatně odrostlejšího a taky zarostlejšího (Everwood), a to tedy nic extra nepředváděl. Jak můžete od kohokoliv s kým máte takovéhle zkušenosti čekat něco TAKOVÉHO? A pak už to jde ráz na ráz, sled barevných, neskutečně vitálních tanečních čísel a úctyhodných pěveckých výkonů, živé obrazy vpalující se do paměti (obzvlášť katedrála mě dostala), a celý ten střet dvou generací, názorů na svět, ale i životních stylů jedné jediné generace, se najednou zlomí do jedné z nejvíc zdrcujících obžalob války v celé historii. Na Bergerův výraz a můj pocit totálního šílenství systému a obrovské nespravedlnosti při poslední scéně nikdy nezapomenu. Teď a tady je to pro mě čistá stovka. (19.03.2007)