Big Sur

Po nabubřelém a ducha předlohy potírajícím On the Road je to rozhodně krok správným směrem. Přesné obsazení, krásná kamera a potlačení režisérského a scenáristického ega tomu jen pomáhají. Polish ví, na kom celé to kouzlo stojí a že nemá cenu přepisovat nepřepsatelné. Ano, pořád by se dalo spekulovat, jestli to není tak trochu zbytečné točit film celý postavený na vnitřním monologu hlavní postavy, ale tohle zpracování je natolik sympatické a přesné, že nad tím nejspíš v průběhu filmu přemýšlet nebudete a prostě se necháte unášet krásou přírody a volností Kerouacových slovních pochodů. (15.01.2014)

Sám seba považujem za beatnika (alebo, považoval som) a bolo mi jasné hned' v úvodných minútach filmu, že začínam hodnotenie na štyroch hviezdičkach a že určito sa postupne vyhupne na jasných 5. No a nevyhuplo. Všetko bolo akési vyumelkované a prikrášlené a navyše bez jazzu, akoby sa to celé odohrávalo v súčastnosti. Josh Lucas ako Neal Cassady mi celkom sedel, ale bolo ho málo. Chýbal mi tam jeho náboj. Naopak, celým filmom sa tiahne Jackovo chcípanie z chlastu, kôli ktorému premrdal tak krásne okamihy a momenty, akými bezpochyby lesy Big Sur ovplývajú. Ale natočené to bolo vskutku krásne a kamere niet čo vytknúť. (23.02.2014)

On the Road byl jeho život beatníka, ale tady to bylo takové jemnější brnkání na citlivou část divákovy duše, ne tolik explicitní a Jack mně tady sednul možná o chlup víc. Jde o téměř konečnou fázi života, kterou si Kerouac mapuje na Big Suru a styl vyprávěnou formou samotného Jacka byl trefou do černého. Úplně přesně jak jsem to cítila i já, tak to tady už napsal Popluh. Kdo od Jacka nic nečetl, tak ho Big Sur možná moc neosloví a nebo na tenhle Jackův vnitřní monolog musí být správně naladěný a to já tentokrát byla. Michael Polish se pomalu, ale jistě dostává do mého povědomí. (17.08.2014)

To nejlepší na tomhle filmu byly asi ty záběry na krajinu, které prostě neměly chybu. Vlastně i díky samotnému plakátu k filmu jsem si udělal představu takovou, že tenhle film bude o samotáři uprostřed krásné přírody, který filozofuje a dumá nad životem. Pravdu jsem ale měl z půlky...a jestli vůbec. Básník a spisovatel se totiž sám v přírodě nudil. Potřeboval pít a voda z potoka mu nestačila. Takže poklidné filozofické zamýšlení střídá alkoholické opojení a sebezničující uvědomění. Výsledek je ale takovej, že člověk se stejně oklepe a jde dál. Za tu ani ne hodinu a půl jsem na nic novýho nepřišel. Chvíli mě autorovy monology zajímaly, chvíli jsem se u filmu hrozně nudil. Začátek vypadal kouzelně, ale po hodině se to všechno zvrtlo do těžkýho stereotypu u flašky whisky. A tak mi nakonec zbyly jen ty záběry na tu krajinu. (27.05.2014)

Přestože jsem toho názoru, že by beatnické skopičiny měly zůstat pouze na papíře a přestože Big Sur osobně považuji za Kerouacův opus magnum, tak ve mně tato adaptace nevyvolala blesky spravedlivého rozhořčení, ba naopak. Když už chce nějaký bodrý jožin seznámit dvacátéprvní století s poetikou beat generation skrz filmové plátno, tak se nestydím říct, že je tohle zpracování správná cesta. Zlepšení oproti loňskému On the Road je znatelné. Ten základní pilíř všeho zlepšení vidím ve faktu, že tu nikdo neprojíždí kaďák Stevu Buscemimu. Ale proti gustu žádný dišputát, žejo. Kerouac je srdcař všech srdcařů, a proto má jeho náhled do zdevastované duše alkoholika mnohonásobně větší hodnotu než od mistra teoretika Zoly. Možná je to mou hanebnou přitepleností, ale to jeho ukňourané sebelítostivé bědování, nekonečná honba, nekonečné cajdákování s cílem oprostit se od otravných mladých hejsků, alkoholového oparu, smrti a samoty mi prostě sedlo jako průměrná běloška na průměrný bílý penis. Jediná výtka putuje směrem k odfláklému závěrečnému deliriu, neboť v knize to byla několikastránková esence hnusu a deprese a vlastně ultimátní vyvrcholení předcházejícího odvárku hnusu a deprese, ehm. Každopádně asi doporučuji. (20.02.2015)