Big Sur

Nie, toto naozaj nie! Nikdy ma beatnici dostatočne neočarili a ten ich bohémsky život mi je skôr nesympatický. Stále len zábava, alkohol, cigarety a bordel - no a na ďalší deň samá sebaľútosť a depresia. O čom je to? Od Big Sur som v podstate nečakal nič extra, no dostal som ešte menej. Absolútny lyrizmus filmu od začiatku až po úplný koniec - to veru nie je nič pre mňa. Žiadny dej, žiadny poriadny vývoj postáv, len stále dokola a dokola to isté, samozrejme za sprievodu nekonečného monológu hlavnej postavy. Vizuálne síce vydarené, ale ak by som si chcel pozrieť očarujće scenérie kalifornského pobrežia, tak to by som si radšej rovno mohol pustiť dokument. (17.06.2014)

Přestože jsem toho názoru, že by beatnické skopičiny měly zůstat pouze na papíře a přestože Big Sur osobně považuji za Kerouacův opus magnum, tak ve mně tato adaptace nevyvolala blesky spravedlivého rozhořčení, ba naopak. Když už chce nějaký bodrý jožin seznámit dvacátéprvní století s poetikou beat generation skrz filmové plátno, tak se nestydím říct, že je tohle zpracování správná cesta. Zlepšení oproti loňskému On the Road je znatelné. Ten základní pilíř všeho zlepšení vidím ve faktu, že tu nikdo neprojíždí kaďák Stevu Buscemimu. Ale proti gustu žádný dišputát, žejo. Kerouac je srdcař všech srdcařů, a proto má jeho náhled do zdevastované duše alkoholika mnohonásobně větší hodnotu než od mistra teoretika Zoly. Možná je to mou hanebnou přitepleností, ale to jeho ukňourané sebelítostivé bědování, nekonečná honba, nekonečné cajdákování s cílem oprostit se od otravných mladých hejsků, alkoholového oparu, smrti a samoty mi prostě sedlo jako průměrná běloška na průměrný bílý penis. Jediná výtka putuje směrem k odfláklému závěrečnému deliriu, neboť v knize to byla několikastránková esence hnusu a deprese a vlastně ultimátní vyvrcholení předcházejícího odvárku hnusu a deprese, ehm. Každopádně asi doporučuji. (20.02.2015)

Hodně záběrů na krajinu kolem Big Suru, moře, nebe, cvakání psacího stroje a hlubokých vět. Jako experiment proč ne (i když ne pro mě), ale jako film to nefunguje, protože tomu chybí ústřední motiv, děj a vůbec něco, co by diváka nutilo koukat se dál. Po prvních dvaceti minutách už mě to hrozně nudilo. Slabou stránkou jsou i nevýrazní herci. (29.12.2013)

On the Road byl jeho život beatníka, ale tady to bylo takové jemnější brnkání na citlivou část divákovy duše, ne tolik explicitní a Jack mně tady sednul možná o chlup víc. Jde o téměř konečnou fázi života, kterou si Kerouac mapuje na Big Suru a styl vyprávěnou formou samotného Jacka byl trefou do černého. Úplně přesně jak jsem to cítila i já, tak to tady už napsal Popluh. Kdo od Jacka nic nečetl, tak ho Big Sur možná moc neosloví a nebo na tenhle Jackův vnitřní monolog musí být správně naladěný a to já tentokrát byla. Michael Polish se pomalu, ale jistě dostává do mého povědomí. (17.08.2014)

Knížku jsem četl tak dávno, že už si z ní sotva co pamatuju, ale podle mě se filmu povedlo zachytit ducha této Kerouakovy prózy velmi dobře. Děj se odehrává někdy v roce 1960, kdy byl Kerouac na vrcholu slávy, takřka všechny knihy už měl napsané, po úspěchu Na cestě mohly konečně i vycházet, a Kerouac a Neal Cassady se stali živými legendami a idoly celé generace. Sami už ale ani zdaleka nebyli těmi nespoutanými beatniky z konce 40. let a tak nějak nevěděli, jak se se svou situací a životem vyrovnat. Každý to udělal po svém a oba to dovedlo k sebedestrukci koncem 60. let. Film ukazuje temné stránky Kerouakovy duše, jeho zhoršující se alkoholismus, jeho nevyrovnanost a náladovost, katolický konzervatismus ve sporu se zenovým buddhismem, záblesky radosti ze života a harmonie všehomíra se střídají s depresemi a záchvaty beznaděje. Velice smutný pohled na pomalý konec jednoho z největších spisovatelů 20. století. Výborná hudba, kamera i herci, vytkl bych snad jen jakousi umělost a liduprázdnost světa, v němž se filmoví hrdinové pohybují. (29.12.2014)