Réžia:
David VondráčekScenár:
David VondráčekKamera:
Jan KadeřábekHudba:
Stefan ValdobrevObsahy(1)
Hrdiny lovestory Davida Vondráčka jsou Jan a Jana, kteří našli domov na opuštěném hřbitově v pražských Strašnicích. Hřbitovní zeď a vzrostlé stromy představují fyzickou i metaforickou hranici dvou světů. Pro Janu hřbitov s relativně komfortním bydlením v hrobce představuje bezpečí, ale i past, odkud se nedokáže vymanit. Na začátku natáčení oba mluví o tom, že si obstarají doklady a zlepší svůj život, ale úměrně s tím, jak se ve skutečnosti jejich situace zhoršuje, pokračují na cestě k sebedestrukci. Dokument nezavírá oči před nepříjemnými aspekty bezdomovectví a ukazuje, kam až člověka může dovést nefunkční rodinné zázemí či osobní tragédie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (161)
Když se na něco dlouho těším, většinou bývám zklamaná. Tenhle dokument ale předčil všechna má očekávání. Od idylické letní pohody, směle konkurující některým slavným obrazům (Janino koupání) až po tu nejrealističtější realitu (pro nás výhoda bez čichových vjemů)....Asi ještě nějakou dobu mi bude ležet v hlavě tahle nešťastně šťastná láska až za hrob - i díky našemu kamarádovi Tondovi, bezdomovci, který nás toho tolik naučil...taky nás už sleduje "shora". Tondo, Jano, Honzo, snad jste opravdu byli občas svobodnější než my ostatní.... ()
85% Až poetický příběh, kde snový a romantický svět dvou lidí střídá krutá realita a úplné dno lidského života. Někdo může zase namítat, že se brnká na city, že je to jen dobře sestříhaný a nalajnovaný dokument, tohle ale tentokrát neberu. Láska v hrobě je skvěle podaný dokument, ukazující jaký život může být. A jako bonus budu mít vždy v paměti jedno - scénu koupající se Jany v lavoru na zarostlém hřbitově - umělecká až fantazijní scéna. ()
Drsno dokument, který je jednou výpovědí dnes už nežijících lidí, a kterýmu nemůžu dát víc než tři hvězdy, protože mi přišlo minimálně dost zvláštní, když dokumentaristé natočili ty dva v situacích, kde jim jde vysloveně o život a okem kamery neudělali vůbec nic, jen přihlíželi, aby měli senzaci. Nebo to třeba bylo úplně jinak, ale to už dokument neukázal. Další věc je, jestli vůbec o pomoc stáli. Podle toho, co jsem za těch 80 minut viděl, tak asi ani ne. ()
Depka jak hovado. Na mě možná až příliš. Ne, že by to nebylo svým způsobem zajímavě natočený, ale od vyššího hodnocení mě odrazuje fakt, že jednak jsou mi hrdinové (hlavně ta věčně pochcaná, posraná ženská) fyzicky odporní a další věc je fakt, že až takhle mrazivě zobrazenou rekonstrukci cesty k úplnému sebezničení ani vidět nepotřebuju. Hlavní heslo? Svoboda především! I kdyby měl člověk chcípnout, tak musí zůstat svobodnej!!! Ehm tak tuhle filosofii jsem trochu nepochopil. Teda já neříkám, že nepatřím mezi lidi kteří nevedou svůj život k postupné sebedestrukci, ale tohle už je extrém i na mě. Silný 3* a nic co bych musel vidět znova.65% ()
♫ Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap, tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap, celý den jen tak sedí a popíjejí Chatoneaux d'Pappe, když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap. ♫ On(a). Jan(a). Ruku v ruce na (ne)vědomé cestě vstříc prostému lidskému (ne)štěstí... Mrazivé, fascinující, třeštíkovské a v pravém slova smyslu dokumentární. ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (10)
- Film měl původně reflektovat sociální (pod)úroveň pražských bezdomovců. Až během natáčení se režisér rozhodl pro změnu celého konceptu dokumentu a zaměřil se na peripetie ústřední dvojice. (=woody=)
- David Vondráček objevil Janu a Jana náhodou, když přelezl polorozbořenou zeď evangelického hřbitova V Praze - Strašnicích. (JoranProvenzano)
- Film se natáčel bez jakéhokoliv grantu na malou amatérskou kameru bez producenta a produkčního. (JoranProvenzano)
Reklama