Amadeus

Fenomálne spracovanie o majstrovi klasickej hudby bez prehnaného prikrášľovania historických udalostí a bez viditeľne komerčného nátlaku - tak to na mňa aspoň pôsobilo. To, čo predvádzal Tom Hulce, je neskutočné a pri pohľade naňho som si predstavovala skutočného Mozarta ako obyčajného človeka, ktorý v žiadnom prípade nezožne veľké úspechy, ale krôčik po krôčiku sa túži stať najlepším viedenským skladateľom a v ceste mu stoja prekážky a najmä závisť. Týmto filmom ma Forman zasiahol a najmä konečná gradácia s unikátnym spojením jeho hudby ma dojala k slzám. Krásny film, ku ktorému sa ešte určite raz vrátim. (27.07.2008)

Mozart složil božskou hudbu a Forman o tom natočil božský film. Vypravěčsky brilantní drama se skvěle napsanými postavami o vztahu nepraktického živořícího génia, jehož hudba přežila zkoušku času, a ve své době úspěšného průměráka, který ale skončil na smetišti dějin a pamatujeme si ho jen proto, že toho prvního zabil. Nebo ne? AMADEUS je všechno jen ne klasický životopis a i když nese v názvu Mozartovo jméno, je spíše příběhem tragické postavy Salieriho (Oscarem oceněný Abraham), který je v pohodě, dokud mu do života nevstoupí Mozart a nevědomky vše nezničí. Do té doby zbožný Salieri se rozhodne poslat Boha do prdele a na oplátku zničit Mozarta – kterého ale do poslední chvíle hluboce obdivuje. Film úžasně pracuje s Mozartovou hudbou (scéna, kde jekot tchyně přechází do zpěvu operní divy) a F. Murray Abraham by si za Salieriho ty Oscary zasloužil aspoň dva. (26.12.2010)

S nadsázkou lze říci, že natáčení Amadea západní produkcí mělo pro Prahu 1. poloviny 80. let podobný význam jako výroba Pána prstenů na Novém Zélandu o dvě dekády později. Amadeus, to není jen psychologická studie osudového střetu výjimečně nadaného jedince s průměrným přízemně uvažujícím okolím, ale i krása pražských paláců, kostýmy barrandovského fundusu a špičková práce zaměstnanců barrandovského studia. Po dlouhých letech normalizační izolace se český filmový svět protnul s tím světovým. Pamětníci vzpomínají na atmosféru během natáčení v superlativech. Významnou roli ve snímku hrála i hudba. Forman s Mozartovou pomocí dokázal zprostředkovat dnešnímu divákovi prožitek ze špičkové klasické hudba a z procesu vzniku hudebního díla. Film o klasické hudbě a jejích tvůrcích, který není určen pro úzce vyprofilovanou skupinu diváků, to je sám o sobě kumšt. Forman dostál pověsti tvůrce velkých lidských dramat, který ukazuje hrdiny s kontroverzním charakterem. Jak už zaznělo vícekrát, příběh se neopírá o historická fakta. Pokud někdo z Mozartova okolí přispěl k jeho tragickému konci, byla to jeho mladičká žena, stvoření snad ještě méně zodpovědné než sám velký tvůrce. Celkový dojem: 95 %. (04.10.2013)

Geniální filmová adaptace divadelní hry Petera Shaffera, v níž tento dramatik zdůraznil především onu prazvláštní a až schizofrenní ambivalentnost vnitřního světa a motivací člověka, který na jedné straně jest schopen rozeznat skutečného génia, na druhé straně se ho ale až k smrti bojí a nenávidí ho, jenžto ten svým životem a dílem právě a jen jemu samému ukazuje jeho nedokonalost a rozhodující nedostatek talentu. Takový je i Salieri Formanův. Dramatická a filmová postava, která stojí jako skutečné antonymum vůči géniovi, vůči božskému dítěti Amadeovi... Salieri a Mozart - střet jedinečnosti a průměrnosti. To je hlavní poselství i dějová osa filmu, o Mozartovu biografii se vlastně ani nejedná (navíc je historicky trochu sporná). Tahle umělecká koncepce sice historicky a fakticky poškodí reputaci skutečného Antonia Salieriho, z kterého Shafferova divadelní hra i Formanův film udělaly téměř démona, graduje však symbolickou rovinu filmu a umožní Formanovi natočit skutečně nadčasové dílo o obecně platných civilizačních mechanismech nekompatibility geniality s unifikovanou průměrností. A tady se umělecká vize a realita protínají. Mozart byl skutečně génius, jeden z těch nemnoha, který předběhl svou dobu. Nestalo se náhodou tohle i Miloši Formanovi? Pomyslně smekám... (16.11.2006)

Nejlepší hudební film všech dob. Formanovské sobecké téma: zpracování génia a zaostávajícího okolí. Člověk příjde i o ten nejposlednější zbyteček sebevědomí, který snad ještě má. Nemůžeme pochválit Mozartův charakter, ale musíme se sklonit před velikostí jeho děl. Z výjimečného osvíceneckého panovníka se stala skoro namyšlená figurka. Z výborného skladatele průměrný závistivec. Rozprostře se před námi dokonalá iluze klasicistní Vídně, ale je to přece jen iluze. Kdybychom hledali historickou pravdu, museli bychom se svěřit suchopárným odborníkům - což však vůbec nebrání v Amadeově cestě do mé TOP10. (24.09.2004)