Do naha!

Naprosto dech beroucí komedie, kde jsem se smál snad pořád a ta hodinka a půl byla fuč, ani jsem se nanadál. V prvé řadě, co film dělá tak dokonalým, jsou až na Roberta Carlyleho, téměř neznámí herci, kteří se s filmem zžili. Dovolili si dělat ten anglický humor po svém a mě osobně dokázali naprosto přesvědčit ve všech ohledech. No a Robert jako vždy, bezchybný a výborný výkon. Celý film je prokládán skvělými hláškami a momenty, kdy se člověk dívá a ze situace, kdy nic neočekává, se něco stane a on leží v křečích smíchu. Tak to má vypadat. A soundtrack dokonale vystihuje situace, ketré se v tomto filmu odehrávají. Největší pecky 80. let. Takže pro mě jednoznačně plný počet, a já se k tomuto filmu budu vždy rád vracet a budu ho doporučovat známým. Kéž by bylo takto povedených filmů více. (02.01.2011)

Vypilovaný scenár a chápajúca réžia, ktorá sa nikam neponáhľa a na nič netlačí, sú viac než solídnym základom pre herecké výkony, ktoré dnes tvoria asi najživotaschopnejšiu zložku celého filmu. Robert Carlyle a spol. pôsobia ako najzohratejšia kapela, v ktorej každý podáva mimoriadny (a odvážny!) individuálny výkon, nikto však nevyčnieva. Je to reťaz podnetov a reakcií, stopercentne kolektívna záležitosť, odovzdaná služba celku. Poctivo odskúšané, pred kamerou potom presné a suverénne až tak, že je priestor a čas koreniť to drobnými, takmer nepostrehnuteľnými improvizáciami, ktoré celý tento malý-veľký príbeh ešte viac poľudšťujú. V tejto rovine neopozerateľné. (11.09.2010)

Do naha! není ani tak komedie o následcích úpadku průmyslu, jako o krizi tradičního (stereotypního) pojetí mužnosti. Sheffield, město dříve spojené s těžkým průmyslem a tedy bašta tvrdě pracujících mužů, je na kolenou, a zatímco pánové hrají karty na úřadu práce, ženy výdělečně činné atakují dříve výsostně chlapská území (onen pánský klub), aby si užily striptérskou podívanou. Ironie a realita v jednom. Ženy se tu ale jinak moc neřeší. Jejich jediným úkolem je hrát více či méně problematické partnerky (tolik k oné emancipaci), protože žena bez vztahu k některému z hrdinů se tu nevyskytuje. Muži jsou tu ale "zženšťováni". Gaz je zběhlý v šití, Dave má problémy s přijetím svého těla, Gerald používá solárium. Kůň se těžko smiřuje se svým stárnutím (a dopady své přezdívky), Guy - jediný s "ideálním" mužským tělem je gay, a konečně Lomper stále žije s matkou (a je gay). Pánové se tedy uchýlí k řešení opět tradičně přisuzovanému ženám - striptýzu. A světe div se, ona se většina problémů nějak vyřeší. Kromě toho jediného, který ke všem událostem vlastně vedl - nezaměstnanosti. Protože na konci nedostanete happy end a dodatek, jak se měli spokojeně dál. Film končí na vrcholu, triumfu, který trvá jedinou noc. Co bylo dál? Domyslete si. (15.10.2014)

Pod pojmem "britská komedie" bych si asi představoval něco jiného než pánský striptýz, ale i když patřím v oblasti (nejen) britské komiky spíše ke konzervativní menšině, která si tento druh oblíbila kvůli decentnosti nebo různým sofistikovaným narážkám, musím uznat, že se Full Monty jako jedna z mála z novějších ostrovních humoresek snese srovnání i s většinou svých předchůdců, byť absurditu zde pozvolna nahrazuje tvrdá realita. Nejvíce zaujalo sympatické víceméně neotřelé herecké obsazení, z kterého mi bylo známo akorát jméno Roberta Carlylea, a hudební vkus tvůrců snímku - obě věci mají například za důsledek, že při scéně na úřadu jsem měl chuť vstát z křesla a napodobovat kreace zdejších hrdinů. 80% (12.08.2010)

Podařilo se natočit komedii, která navzdory zvolené zápletce není trapná ani vulgární. Její humor je sympatický, lehce rozverný a přitom decentní. Trošičku ji sráží určitá povrchnost ve vyprávění a příliš stroze odseknutý závěr - docela by mě zajímalo (alespoň v hrubých rysech), jak se osudy jednotlivých protagonistů vyvíjely POTÉ. O poznání hlouběji se mi do srdce zapsala taktéž britská záležitost "Odpískáno" z roku 1996, která je opravdovější a tudíž má v sobě víc hořkosti - nepojednává sice o striptýzu, ale má stejný nosný námět: Nezaměstnanost ... 3,5* (05.03.2012)