Šikana

Příběh o jedné nedokonalé vraždě, o které věděla půlka předměstí, o následném rozplétání vztahů, obviňování se, psychické zátěži!! Svědomí tíží i ty drsnější jedince, které si vzal na mušku známý provokatér Clark - a musím smeknout, že napětí se ho drží jako klíště!! Plusem je bezesporu i herecká stránka, jistá neobratnost a tupost několika jedinců americké mládeže byla zcela jistě záměrná!! Vyšší hodnocení přesto sráží kostrbatý děj a přílišná plytkost jednání postav; aneb sbalím kluka, hned na to skočíme, budeme mít děťátko, řeknu to příteli a on mě umlátí, ale já ho stejně neskutečně miluju - a ještě pomůžu zabít jeho kamaráda!! (29.06.2006)

Jo, jo, kdo s cim zachazi, s tim take schazi. Deti si chteji hrat na dospele a kdyz se neco podela, tak se chovaji na mene nez, kolik jim je. To mela byt prace pro profesionala, trebaze mexikansky gangster vypadal, ze "problematice" celkem rozumi. Jinak co k tomu napsat, klasika co se tyce ostatnich podobnych filmu. Jestli to az tak moc v nekterych zemi s mladezi vypada, pak nevim, co si o tom mam myslet. Je ale pravdou, ze v mem mladi byvaly take particky, ktere si zivota umely poradne "uzivat". Takze vlastne nic noveho, jen jako dospely se na to divam jinak. Kdyz uvazime, ze v USA v sedmdesatych letech dnesni sporadani sedesatnici ve velkem fetovali a provozovali free love... (12.11.2008)

Před sledováním tohoto filmu jsem si ho našel na této stránce a potom jsem musel dávat komentářům za pravdu. Bylo to samoúčelné, naivní, nereálné, zkrátka podivné. Jsem přibližně ve věku hlavních postav, a tak vím, že dnešní teenageři (aspoň čeští) se fakt nebaví stylem "jo, měl k***a bezvadný péro a pak mě k***a skvěle hodinu lízal p*ču". Larry Clak si hraje na velikého odborníka na problémy současné mládeže, ale s tím je bohužel úplně vedle. Ve filmu se to projevuje tím, že některé scény, původně myšlené vážně, jsou nakonec až směšné. Příkladem budiž scéna z auta, kde si Bobby a Marty povídají asi takhle "K***a, drž už hubu ty z***e!" "Coo? Já jsem z**d? Ty jsi z**d ty debile!" "Neřikej mi debile ty za******j k****e!" Bum rána pěstí. "Auu, ty č****u, tys mě praštil!" "Auu, k***a, tys mě taky praštil ty z***e!" "Neřikej mi z***e!" Bum další rána pěstí. Kdyby Clark nechtěl za každou cenu šokovat a občas se trochu uklidnil, film by byl o dost silnější. Příběh na to má. A tady už se dostávám k tomu, proč uděluju tak vysoké hodnocení. Přes všechny kolapsy, když se film dostal do stádia vraždy, tak jsem napětím nedýchal. Ta scéna byla natočena skvěle zmateně. Jak všichni pobíhají kolem, neví co dělat, a tak na sebe řvou. Pak události nabírají rychlý spád - nervy tečou, svědomí hryže a všechno se provalí. Trest, který následuje, je přehnaně krutý. A právě ten závěrečný sestřih je to, co mě na tomhle filmu dostalo nejvíc. Možná jsem jednoduchý divák, ale film u mě splnil svůj účel - v průběhu jsem byl napjatý a na konci si připadal jako přejetý válcem. Uvědomuju si spoustu záporů, ale nemůžu jinak. Mě to prostě bavilo. (18.10.2008)

Živě si pamatuju, jak se mnou zamávala Clarkova prvotina Kids. Tenkrat jsem byl plus mínus ve věku hlavních protagonistů, dokonce s podobnými zájmy (skejt, brusle, zahálka... drogy a holky ne, tam jsem se ještě nechytal :D), takže identifikovat se s osudy parchantů nebylo tak těžké. Kdo by to tenkrát tušil, že autor neproniká do mentality mládeže naposled. Ken Park nebo právě Bully jsou další drsnou hovězinou, která vás zhnusí v plné čáře. Jakoby se Clark uměl ponořit do hlav nevycválaných děcek, vybrat exemplární případy a nasázet je do neveselého příběhu. A to ostatní se musí dostavit samo. Ruku na srdce, autor není žádnej umělec - film je surový, místy až neumětelský, ale to jakoby dodávalo na intenzitě samotné závažnosti tématu. Když pominu místy přímo až debilní dialogy, nevybavuju si místo, u kterého bych netrnul nějakým druhem zhnusení... (17.10.2017)

Předně se tohle nedá brát jako generační výpověď. Film se soustředí na skupinku katalogových blbců, které nezajímá nic jiného než hulení, sex a poflakování se a když tahle partička zosnuje vraždu, je celkem jasné, jak to celé nakonec dopadne. A ta doba po vraždě se mi líbila ze všeho nejvíc, protože na rozdíl od podobně laděných filmů tu tvůrci pracovali s reálným chováním všech zúčastněných. Vlastně totéž se dá říct i o době před mordem, jen se to všechno neslo v kopulačním rytmu proloženém potahováním z jointů a všudypřítomným fuckováním. Nic hlubokomyslného, ale mě bavilo dívat se na známé tváře, které tehdy stály na začátku kariéry a stejně tak na Renfra, který i tady ukazuje, kam to mohl dotáhnout. 70% (02.09.2020)