Vinou lásky

Niečo medzi drámou, hororom a ultra soft pornom. Vizuálne dokonalé dielo aj čo sa týka hereckého obsadenia. Hlavná postava Izumi ako žena dvoch tvári. Prvá osoba je prsnatá žena v domácnosti, ktorá sa dokonale stará o svojho manžela. Tá druhá je prsnatá nymfomanka, ktorá podáva zaujímavé výkony v posteli. Ako tu už niektorí načrtli minutáž by som ja osobne neskracoval, lebo pre mňa film nemal úpadok deja. (20.03.2013)

Film je označován za intelektuální onanii nad mrtvým tělem prostitutky. Ano, Sion Sono těká od bradavky k bradavce, ale vyhřezlé sperma utírá nikoli papírovými kapesníčky, ale stránkami vytrhnutými ze spisů Nietzscheho, Hegela či Schopenhauera. Což vás může přivést k domněnce, že Japonci jsou velmi zvláštní rasa. Krutá, bezcitná, ale tak, tak zajímavá. (04.04.2013)

Hodně smíšené pocity. Hned na začátek mě zaujal vizuál a celkové zpracování filmu. Příběh také nebyl první hodinu vůbec špatný, ale po tom se to zvrtlo ve velmi zbytečné kontroverzní scény, které se mi sem prostě nehodily, plus celkem dlouhá stopáž tomu moc nepomohla. Celkové význění je malinko lepší průměr. (20.08.2012)

Ve Studené rybě jsem objevil tuhle vnadnou japonskou herečku (Megumi Kagurazaka), tak jsem hledal další její počin a když jsem našel mix horor/erotický, tak nebylo co řešit a s nějakým svlékáním podprsenek se dalo počítat. Né, nejsem úchyl a neujíždím si na nahotě jen jsem chtěl vidět tuhle herečku zcela odhalenou a v tomhle žánrovém mixu mě to i zajímalo o co půjde. Bylo to rozdělené na zajímavé a odlišné úsekové částí, které do sebe na konci zapadli, jak puzzle a hlavně díky už několikrát zmiňované herečce a hlavně jejím kozám mě to udrželo v pozoru až do konce. Dávám 80% (12.11.2018)

Musím říci, že japonský přístup k sexu mi připadal vždycky poměrně zajímavý. Pravda, takhle z druhého konce zeměkoule se zdá trošku odlidštěný a zbavený citů (o macho/sexismu nemluvě), ale ten jejich obecný přístup: "Máš to rád, tak to prostě dělej, o nic nejde, je to lidské," je docela sympatický. Na Koi no tsumi jsem zíral doslova s otevřenou hubou, docela šíleně pojatý příběh o hledání sebe samého, vlastní osobnosti a svobody i skrze ne zcela příjemné a obecně mile přijímané okolnosti a situace. Erotický film? Thriller? Psychologický horror? Sociálně-kritické drama s příměsí Kafkovského absurdna? Všechno tohle a všechno jednotlivě zvlášť. Japonsko je zvláštní kultura se stejně zvláštním přístupem k mezilidským, milostným a genderovým vztahům. V Koi no tsumi je to nádherně reflektováno, jak kriticky tak i obecně. Snad i v tomhle ohledu mě naprosto rozsekaly tři scény. První, v níž chlápek donutí hlavní hrdinku telefonovat se svým manželem a při tom jí souloží, druhá, v níž matka vedlejší hrdinky vypráví o jejím otci/svém manželovi a ní samotné a třetí, kdy si hlavní hrdinka přičupla a vymočila se před dvěma malými školáky, to jsem normálně spadl z křesla. Nejde mi, samozřejmě, ani tak o ten sexuální podtext všech scén, jako o ten obecný. Koi no tsumi je fakt zážitek, který chci a hodlám ještě několikrát absolvovat. Tohle fakt vřele doporučuji. Nejen úchylům. (14.11.2013)