Mimo Satana

Bruno Dumont má obrovský záběr, žádným ze svých předchozích filmů se nenechává svazovat, všechno promýšlí znovu a z gruntu, co do témat, dějišť, zpracování. A také spletitosti, komplikovanosti a pochopitelnosti. Jeho film "Odstup Satane" (pokud by to mělo znamenat "mimo, vně, nebo stranou, pak by se fim zřejmě jmenovat "Hors de Satan") je sice co do prostředků jedním z nejjednodušších, ale myšlenkově jedním z nejsložitějších - ať se s tím porve kdo chce a jak chce! Kdo je oním chlapem (le gars), který bloumá krajem, chvíli je zde a pak jde jinam, nevynechá žádný podnět k uvolnění své brutality, vystupuje jako anděl milosrdenství i jako anděl zkázy. Ale Satanem není; Satanem je to, co k němu přistupuje, a to, co od něj odstupuje. (09.05.2018)

Těžce vstřebatelný i interpretovatelný / velmi pomalu plynoucí / meditativní francouzský art kontroverzního režiséra Dumonta. Filmová avantgarda promlouvající symboly místo slovy, v níž interakce protagonistů nazvaných záměrně neurčitě The Guy a The Girl je obestřena spoustou otazníků. Jejich neustálý, však pomalý pohyb normandskou krajinou může být alegorií každodenního pozemského bytí, je však narušen / vyvážen několika intenzivními, až naturalistickými scénami. ~ Asketicky žijící muž s pronikavým pohledem je jakousi syntézou dobra a zla, v tomto smyslu Hors Satan sleduje otázku dobra a zla, jejich vzájemnou závislost či propojení, transformaci jednoho do druhého… Je muž anděl nebo ďábel? Kristus či Antikrist (Satan)? Vylučuje se navzájem dobro a zlo? ~ Vzhledem k neoddiskutovatelné komplikovanosti tohoto metafyzicky orientovaného díla a tedy i složitosti jeho možné interpretace (závislé na erudovanosti interpretujícího) si netroufám psát více, vězte však, že nejen četnost biblických aluzí ("chůze po vodě", závěrečné sekvence…) skýtá široký prostor pro nejrůznější výklady. (26.01.2013)

Pro tyhle artové biblické příběhy začínám mít vážně slabost a to jsem vlastně nikdy nedočetl bibli. Bůh nebo satan? V tomhle filmu neexistují jeden bez druhého. Jak řekl sám Dumont: „Seems to me, should go back to the theatre where it belongs. God is in the right place in the cinema and we spectators are at the right distance. We can believe without putting ourselves in danger. Cinema is a good superstition because it is the height of poetic expression. Art is the source of spirituality; poetry is pure.“ (15.09.2014)

Muž a mladá žena spolu chodia na prechádzky. Melancholicky zvlnenou krajinou mokradín a šachoriny. Polo zarastené piesočné duny. Kukuričné polia, kravy. Vidiecka pustatina bez výrazného turistického cieľa. Bez ľudí. Vzťah bez sexu. Málo stromov. Sem-tam prehodia vetu. Muž pomôže žene vyriešiť problém s mužmi, čo ju obťažujú. Občas sa posadia v tráve a mlčky hľadia do krajiny pred sebou. Krajinu zachváti požiar, dievčinu neznámy násilník. Muž prespáva v krajine pri rozpadnutom múriku. Keď prší, zmokne. Dievča pripravuje chlapíkovi obložené chleby. Po násilnom prepadnutí slečny sa stane zázrak. Za odmenu sa chlapovi ujde vlčiak. Kráča so psom po ceste. V ústrety budúcnosti. Dievča sa zmieruje s matkou. Kontemplatívne, no k dokonalej spokojnosti o trošičku dlhšie. (19.10.2020)

Iná kinematografia... Často na ten film myslím. Archaické, predkresťanské, snaží sa sprítomniť magické myslenie archaického človeka. Dumont vraj túži po tom, aby bolo znovu objavené v človeku. Taký Artuad, či Nietzsche by sa zrejme tomuto počinu s radosťou prizerali... Jeden z mála skutočne mytologických snímkov, ktoré poznám. (18.09.2014)