Umelec

Vzpomínka na dvacátá léta minulého století, kdy film již nechtěl mlčet. Nově nastupující plejáda herců a hereček v tom viděla svou příležitost, pro jiné to znamenalo konec krásně rozjeté éry. Výborná pocta všem těm přivandrovalcům do Ameriky, kteří se nedokázali se svou chabou angličtinou dále pohybovat ve světě filmového průmyslu. (28.01.2012)

Neuvěřitelně milé, filmařsky hravé, potěcha pro oko, sluch i ducha všech staromilců, mezi které se rovněž počítám. Ten tanec na konci byl tak strašně roztomilý, že jsem se usmíval od ucha k uchu. A být žena, tak vraždím pro neodolatelný úsměv Jeana Dujardina. Protože jsem muž, tak mi postačí aspoň platonická láska k Berenice Bejo :o) (02.04.2012)

Artista i se svou triviální zápletkou sice až příliš sází na nostalgické naladění cílového publika a na vlastní formální jedinečnost v záplavě hollywoodského mainstreamu, ale je to zkrátka nádherný kus filmařiny. Nikoli podnětný nebo přelomový, ale úžasně svěží, vtipný a autentický, sympaticky vymaněný z postmoderního plagiátorského hávu. Emocionálně vyzrálý, herecky strhující... 80% (11.11.2015)

Možná znáte ten pocit, kdy si pustíte film a on vás od samého začátku něčím tak nadchne, že máte vizi jasných pěti hvězdiček. V průběhu sledování pak nadšení mírně opadne a už si nejste tak jistí s prvotním dojmem ohledně hodnocení. A jakmile naběhnou závěrečné titulky, tak pořádně nevíte, zda to bylo na tolik či tolik hvězd. Přesně takto jsem to měl s The Artist. Nakonec jsem však ze 4* dal 5, neboť mne nadchla (již od úvodní scény) hudba a herecké výkony. V případě němého snímku je daleko více třeba teatrálních výkonů, aby divák lépe pochopil, o co asi v dané scéně jde. Jean Dujardin a Bérénice Bejo opravdu na plátně kralovali a já s radostí sledoval každou jejich grimasu. Chválím také psíka, který často potěší svoji přítomností (ano, není nad sentiment). Děj jako takový je též velmi zajímavý a poutavý, ke konci dojde i na napětí, což opět zvedlo můj dosavadní dojem, jenž v některých pasážích snímku mírně upadal - přece jen nejsem jako divák zvyklý sledovati němé filmy, tudíž mi často tento oscarový počin přišel mírně zdlouhavý. Dost už slov. 5*, spustit přehrávač hudby a opět si vychutnat soundtrack a nechat se pohltit atmosférou doby konce 20. let, kterou Michel Hazanavicius svým divákům předložil na zlatém podnose. (21.01.2014)

Bublina splaskla. Nejedná sa pravdaže o zlý film, ústredná dvojka je veľmi šarmantná a atmosféra je príjemná, ale film zbiera body len vďaka svojej terajšej neokukanosti. Ak by som však mal film porovnávať s nemou čiernobielou Hollywoodskou tvorbou z daného obdobia, našli by sa desiatky lepších filmov. Film roka? Ani náhodou a filmom roka ho môžu označiť len ľudia s nostalgiou v oku, ktorým nemá doba chýba a je to pekná novodobá ojedinelá spomienka alebo ludia, pre ktorých je to film originálny (čo je pravdaže z pohľadu filmovej histórie blbosť). 5 Oscarov? Každopádne to dokazuje, že by sa malo členstvo akadémie radikálne omladiť. Ako pocta jednej ére filmu dobré, ale druhýkrát to už vidieť rozhodne nechcem. (11.03.2012)