Reklama

Reklama

Sekretářka: Sekret lásky

(festivalový názov)
  • Japonsko OL no aijiru: Rabu jûsu (viac)
všetky plagáty
Pornografický
Japonsko, 1999, 58 min

Réžia:

Júdži Tadžiri

Hrajú:

Juka Komacu

Obsahy(1)

Pinku ze své povahy představují exploatační snímky, které stimulují publikum inscenováním situací, jež utvrzují určité předsudky, v případě tohoto žánru spojené s genderovými i sexuálními rolemi či vázané na představy o úchylkách a skrytých tužbách lidí. Ačkoli řada tvůrců se snaží v žánru zanechat osobitý otisk odlišující jejich dílo od konkurence, pouze výjimečně se diváci setkají s filmem, který by zcela odvrhl výchozí premisu žánru. Sekretářka: Sekret lásky, ověnčená výročními cenami časopisu PG, věnujícího se pinku filmům, přesně takovýmto ojedinělým titulem je. Příběh lásky třicátnice, která smířeně přijímá stereotyp kancelářské práce, a studenta, jenž ke všemu přistupuje idealisticky a nehodlá slevovat ze svých zásad, je zde zpracovaný nikoli nabízejícím se stylem prvoplánového šovinistického snu o náruživé úřednici, jejímuž nenasytnému libidu padne za oběť mladíček. Júdži Tadžiri proměnil skvělý scénář Kósukeho Takedy do delikátně pojaté romance vyprávěné z pohledu hrdinky. Podřízení ženské optice eliminuje tradiční machismus a naopak přináší citlivě odstíněnou psychologii titulní postavy (uhrančivě ztvárněné okouzlující Acumi Kubotou). Sex, jenž zde zabírá ještě více prostoru než v jiných pinku, má nejen opravdový erotický náboj, neboť namísto teatrálního skotačení ukazuje milování, ale především je pojatý jako komunikace mezi hrdinkou a jejími partnery. Júdži Tadžiri náleží mezi tzv. šičifukudžin (Sedm božstev štěstí), tedy skupinu pinku režisérů, kteří začínali jako asistenti předchozí generace tvůrců a debutovali ve druhé polovině 90. let. Ačkoli se nejedná o programově sdruženou skupinu, jejich snímky se vyznačují zájmem o intimitu a vztahy postav, namísto sociálně kritických či politických významů typických pro starší autory. Tadžiri začal v roce 1990 pracovat ve firmě Kana Mukaie Šiši Production jako asistent a podílel se na filmech režisérů Takahisa Zeze či Hisajasu Sató. Debutoval o sedm let později u firmy Kokuei. Jeho pozdější genderovou burlesku Sexuální mašina: Sezóna obscenit (Sekusu mašin: Hiwai na kisecu, 2005) mohli čeští diváci vidět v rámci Festivalu otrlého diváka v roce 2008. - Jiří Flígl (Letní filmová škola)

(viac)

Recenzie (4)

JFL 

všetky recenzie používateľa

Vedle fenomenálního "Tasogare" je "Rustling in Bed" jedním ze zcela solitérních a proto také nejlepších snímků vzešlých z oblasti pinku a dílem, které svůj žánr dalece překračuje. Pojednání o lásce vyprahlé úřednice a idealistického mladíka přichází s citlivou ženskou optikou a především (nejen v rámci pinku) ojedinělým přístupem k sexu. Ve filmu není ani stopa machismu, naopak vše je pojaté ženskou optikou. Voiceover hrdinky skvěle vystihuje její citové rozpoložení skrze zdánlivě pouze věcné popisy situace. Sex nejen, že představuje integrální součást vyprávění, ale je pojatý jako milování, intimní komunikace dvou lidí založená na vzájemném dávání rozkoše. To snímek zohledňuje jednak decentní vizuální estetizací, ale současně také uhrančivě bezprostředním zobrazením slasti (včetně některých praktik, které by v západní erotice i pornografii platily za nemyslitelné). ____ Jak je pro pinku typické, existuje film ve dvou verzích, které se liší v hudební složce. Pinku totiž při uvedení ve speciálních kinech nekontroluje japonský autorskoprávní úřad, takže zpravidla užívají nepůvodní hudbu – v tomto případě skvěle zvolené písně populární zpěvačky Šiina Ringo z dobově aktuálního alba Muzai moratoriumu (Moratorium na nevinnost). DVD vydání, jež už musí být z hlediska autorských práv čisté, bohužel obsahuje jen nevydařené klavírní preludování. ()

lena60 

všetky recenzie používateľa

Poslední hodina na letošní filmové škole byla ve společnosti ženy, jejího mladšího milence a hnědého plyšového medvídka opravdu nekonečná... ()

krvavamera 

všetky recenzie používateľa

Po formální stránce velmi zajímavé a hlavně zábavné (mám na mysli třeba střihové přechody a spoustu dalších krásných věcí, které začínají u mizanscény a končí ve střižně), ta dějová byla celkem nuda. Odchod z kina (LFŠ) ztěžoval divák, který měl problém vstát, s tím se holt u projekce takových filmů musí počítat. Ta sekretářka je celkem zavádějící, hrdinka sice pracuje v nějaké firmě a asi dvakrát ťuká něco do notebooku, děj se ale odehrává úplně někde jinde v jejím volném čase. ()

Reklama

Reklama