Cesta domov

Cesta domů, zajisté výraznější v originálním znění (Wo de fu qin mu qin, je mi líto, že jsem tě shlédla v češtině), také sérii fotografií připomínající snímek těžící z krásných výjevů mnohdy drsné, horské krajiny -made in China-, je žalostně prvoplánově upnutý pohled na jedinou neodhoditelnou srdcervoucí myšlenku celoživotně zamilované hospodyňky Dio. XD (22.01.2011)

Nejhezci romanticky film, jaky jsem kdy videl. Titanic je proti tomu maslo. Tohle je samotne jadro lasky zobrazene v poeticke filmove podobe. Nejde zde o zmutovanou verzi romance typickou pro zapadni svet, ktera je zkorumpovana materialnimi hodnotami, penezi, sexem atd., ale o pruzracnou nefalsovanou spiritualni LOVE, ktera je dulezitejsi nez cokoliv. Oba hlavni charaktery se zde narozdil od drtive vetsiny romantickych filmu vzajemne ani nedotknou, nespachaji byt jen jediny kiss a presto jejich pouto citite mnohem silneji, nez kdekoliv jinde. The Road Home se totiz neopira o zbytecne explicitni sdeleni, ale o analyzu samotne podstaty ciste lasky mezi dvema lidmi. Je to o tom, jak zena pro muze ze srdce uvari knedliky a prebehne s nimi klidne sedmero hor, aby mu je dorucila. Je to o zene, ktera sebeobetave ceka na muze v nehostinych vetrnych podminkach, pripadne se vyda na sebevrazednou cestu v mrazech, jen aby ho znovu spatrila. Tato zena je navic ztvarnena uzasnou, roztomilou, nevinnou, Ziyi Zhang s nadhernym usmevem, cele se to odehrava v nadhernych prirodnich lokacich a hraje k tomu fantasticka hudba. Cesta domu JE dokonaly film! 10/10 (05.09.2009)

Ať se snažím sebevíc, větší hodnocení Cesta domů ode mě nedostane. Krásné prostředí, překrásná Zhang Ziyi, až monumentální hudba, ALE... Ten příběh je vlastně tak jednoduchý, že by si zasloužil zpracovat spíše formou krátké, třicetiminutové povídky, to bych sáhl k hodnocení dokonce maximálnímu. Ono se to někde v polovině začne vléct a táhne se to ještě dlouhou půl hodinu. Nic se prakticky neděje, jen Zhang pobíhá či stojí nebo sedí na stále stejných lokacích (které jsou tři nebo čtyři) a po chvíli se to prostě okouká. Za první polovinu jednoznačně pět, vinou delší stopáže (nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu u devadesátiminutového filmu) a jednoduchého příběhu však musím sáhnout, ať mě to sebe víc mrzí, na tři. (01.12.2008)

Je to jednoduchý film o lásce, o úctě k rodině, o smrti, o tradicích, které jsou dnes spíš jen pro pamětníky. Film je pěkně po asijsku srdceryvně zkomponovaný a krásný. Plný symboliky, touhy, nádherných barevných kontrastů. Hudba s jednoduchým motivem se postará o to, že Vám je najednou tak smutno, že je dobré mít na blízku nějakého gentlemana, který Vám podá kapesník, nebo nabídne alespoň svůj rukáv... (13.12.2006)

Prostý, jednoduchý a čistý příběh o ryzí lásce Di k mladému učiteli, podaný formou vyprávění jejich syna. Velmi citlivě zpracované, po stránce vizuální hodné chvály a mladičká Ziyi Zhang byla roztomilá, jen mě mátl její věk. Ve filmu jí bylo osmnáct, ale vypadala na třináct i když ve skutečnosti jí bylo v době natáčení dvacet let. Nedá se nic dělat, ale jako celek na mě film působil až moc pohádkově, téměř naivně a emotivně to šlo dnes trošku mimo mě. (21.11.2012)