Nic proti ničemu

Snad jediný český nezávislý filmař Petr Marek stvořil velice svéráznou komedii, která se značně ironicky věnuje okolnostem kolem zakládání jednoho občanského sdružení. Přitom nejde o žádnou politickou satiru, agitku ani moralitu. A dokonce končí akční scénou, doslova tedy honičkou, jakou také hned tak ve filmu neuvidíte. V něčem cítím dotek filmů ze „zlatých šedesátých“, jinde jakoby se potutelně usmívali producenti Klusák a Remunda. Jeden z nejoriginálnějších českých filmů posledních let si vystačí s málem, ale výsledek předčí očekávání (70%). (09.08.2014)

Velmi výstižný název. Jen bych vyměnil první a poslední slovo. První za režie a poslední za scénář. Skutečně to vypadalo jako nic proti ničemu. Prázdno. Jednání a smýšlení postav mě...no, vlastně až odpuzovalo, chvílemi neskutečně přehrané. Osobní výzkum, strašně nenápadné, manželské dvojice a jejich další jednání bylo pro mě jednoduše nepřijatelné. Stejně tak rozlítané záběry a hudba z jiného světa. Amatérský film by měl sázet na kvalitu vlastní originality a fakt, že zde není uveden žánr drama, dotahuje podivnost tohoto snímku v mých očích na maximum. Takže to mělo být zábavné či, nedej přírodo, vtipné? (24.01.2016)

Velmi rychle jsem si vzpomněl na Festen. Toto, pravda, nebyl takový nářez a bylo to méně realistické, ale když jsem se rozhodl, že mě to nebude rozčilovat, ale naopak přistoupím na hru, ono vědomí přehnanosti tomu přidávalo na vtipnosti. Oproti severským vzorům, na které se distribuce odvolává, z Nic proti ničemu navíc čiší českost. Od postav až po místo, kde se celý děj odehrává. A právě ta tomu dodává šmrnc. Cítil jsem ze strany Petra Marka plno až jízlivého sarkasmu a dobře se bavil. Je skvělé, že u nás někdo točí i takovéto filmy. (23.01.2014)

Občanské sdružení s ručením agresivním. Navzdory záměrně laciné formě (kamera 4:3 jako vážně? :-)) formálně dobře natočené, zároveň po vzoru (Sedláček v titulcích) Pravidel lží se úspěšně pokouší o hlubinnou sondu mezi skupinu lidí, která se čím dál víc projektuje do humorně neschopné družiny těch nejméně oprávněných bytostí na světě. Co však sráží relativně kladný postoj, který by mohl zamířit i k vyššímu ohodnocení, je závěr, který se zmůže jen na lehkou alegorii a až na jednu postavu nechá hlavní témata neuzavřená. Chce to druhý díl... (15.09.2011)

Ne a ne a ne. Uznávám estetiku trapnosti, uznávám syrovost Dogme 95, uznávám sociální kritiku, ale neuznávám Marka, který všechno tohle používá jen jako laciné alibi. Ten film mi přišel prvoplánový po všech stránkách - nevěřil jsem figurám, i ty nejlepší situace mi přišly zabité nějakým přepjatým a umělým teatrálním gestem, iritoval mě afektovaný barokní doprovod scén, které by bez něj neříkaly nic nebo jen málo... Navíc jsem pořád bojoval s pachutí zaumnosti, která to celé ničí. Ten film mi přišel jako pečlivě inscenovaný "verismus" a v důsledku mě tak zoufale míjel a rozčiloval, že mě to až zaráželo. Nikomu nepřipadá zarážející, že smích vzbuzují především postavy typicky "česky" chcípácké a zjevně mentálně vyšinuté - tedy krutě snadné terče? (chlap, který trpí patologickou utkvělou představou - nejspíš i ošklivým oidipákem - a chlap, který má tak nízkou sociální inteligenci, že když je omylem nařčený z pedofilie, brání se tím, že pedofila dál předstírá). Teoreticky je Nic proti ničemu přesně to, co mi v české kinematografii chybí - ale o to horší je deziluze. Prostě věřím víc zahořklému glosátorovi Sedláčkovi, než Markovi, který se podle mého rošťácky schovává za úmyslný diletantismus a přitom neříká nic víc, než to známé - že demokracie krachuje na egoismu, sobectví a omezenosti. Mávat v případě tohoto kempingového divadla jmény klasiků mi přijde trochu unáhlené. (03.10.2011)