Chlapčica

Tak na tohle bych se sám od sebe nikdy nepodíval, ale zase musim přiznat, že se mi to vlastně líbilo. Nemám tyhle filmy o transkách rád. Zde ale tvůrci evidentně rozumí dětem. Drtivá část stopáže se odehrává jen mezi dětma a ty se nechovaj debilně, ale fakt přirozeně si hrajou, až se mi z toho úplně zastesklo, jak jsme taky různě blbli. Hlavní herečka se s náročnou rolí popasovala dobře a byl jsem rád, že to nebylo pervertní. Fakt příjemné překvapení. (19.12.2011)

Některé věci jsou supr, některé fajn a některé nic moc. Dokonalým případem třetího tvrzení je Tomboy. Snímek, na němž není zajímavé skrz naskrz nic. Máme tu desetiletou Lauru, jejíž jediným posláním na Modré planetě je strkat si modelínu do plavek, aby mohla mastit fotbal s černouškama zaplňujíc Francúzko. Problém nastane, když se do Laury zamiluje Lisa, jejíž poprsí začíná nabírat na objemu. Další problém vyvstane s čůráním do volné krajiny (velká výhoda mužů). A tak to nakonec dopadne tak, že Laura je prozrazena a snímek končí. Thanks for krátkou stopáž Céline Sciama! 15% (04.06.2012)

Velmi citlivě a civilně natočený snímek o dilematu jednoho dítěte a o dětstvím jako takovém. Námět je realistický, nijak zvlášť vyhrocený, asi tak, jak to v životě opravdu je. Všechny děti jsou přesvědčivé, skoro jako kdyby se kamera zatoulala na plácek a nikdo si jí v zápalu hry nepovšiml. Přes klidné tempo Tomboy dokáže zaujmout a i díky poměrně krátké stopáži se jedná o opravdu příjemný film. (11.07.2012)

Tomboy is a charming movie that treats its main subject with warmth and heart. Tomboy is tender and affectionate. Takový milý a hodný film o trans tematice. Jak jen hodný a milý film o tomhle tématu v dětství může být. Takže vlastně vždycky hodný není. Ale opravdový. Takže ho mají rádi i lidi, co nemají rádi „tyhle filmy o transkách“. (Nemají ho rádi jen ti, co nemají rádi migranty, protože ti nemají rádi nikoho.) Protože film je o dětech a rozumí jim, děti působí opravdově, na nic si nehrajou, a porozumění pak mají i diváci a divačky. Tak moc se vžijí, že zapomenou na „rozumné řešení“ situace. A ostatní neví, co rozumné řešení je. Možná stačí nepovažovat desetiletou Lauru za „zmatenou“… Nejlepší scéna byla, když Laura/Mikäel začal/a brát svou malou sestru Jeanne ven s ostatními dětmi. Doma u společného jídla se ukázalo, že Jeanne si s celou situací umí přirozeně poradit a zakomponovat oba světy do jednoho. Doma má sestru Lauru a venku staršího bráchu Mikäela, který s ní dělá všechny ty klukovský věci, brání jí, nosí na zádech a hraje vodní bitvy… Akorát v oficiální verzi pro rodiče je Mikäel kamarád Laury… Možná se stačí zeptat dětí a být otevřen i "nerozumným" řešením... (10.04.2017)

Hezký dětský psychologický film, který mě v mnoha momentech dojímal a nutil k záchvěvům empatie. Barevná mozaika nezvratně měnicí se francouzké společnosti mne sice trochu otravovala, ale to mi naštěstí neposkvrnilo celkový dojem. Mnohem kyselejší jablko byla maturita hormonálně rozložené těhotné matky z oboru "jak veřejně ponížit své dítě", zde byla hodnocena, tato žena, výborně. Závěrem snad jen poklona a kytička pro milé herectví Zoé Héran a Jeanne Disson. (30.05.2017)