Perfect Days

Perfect Days je perfektní film, rozehraný a tvořený přesně v invencích situačního humoru, který bohužel z našich kin vymizel, ale s nímž jsme měli v minulosti velice pozitivní zkušenosti. Příběh má reálnou pointu, balancující mezi absurditou a typickým melodramem ze současnosti, ale z obou ukrajuje ve vyváženém poměru, což je v konečném resumé rozhodujícím aspektem celkového přijetí. Ironie a nadsázka je použita měrou vrchovatou, Alice Nellis ví přesně, kam se svým humorem míří a rozhodně bych nepodceňoval její jakoby dokumentaristické vklady, které pak citlivě vkompnovala do životů svých imaginárních hrdinů. Maximálně potěšující jsou herecké výkony, od velice dobré a také velice dobře vypadající Chýlkové po Vojtu Kotka, který, jak se zdá, dospěl, zvážněl a hlavně dokázal svou postavu tvárně modelovat, díky čemuž se pak divák srdečně baví i nad jeho parodií sebe sama v rámci televizního pořadu hlavní aktérky. Vítězem tohoto pomyslného hereckého klání je ovšem Ondřej Sokol; jeho Richard je po dlouhé době (ne-li možná poprvé?) životným ztělesněním přirozeného, nikoli karikovaného a jinak deformovaného homosexuála. Kdo se bavit chce, tak se baví a kdo nechce, nemusí. Jisté však je, že český film v poslední době pomalu vstává z hlubin útrpného bahna a to je dobré znamení i do budoucnosti. (07.12.2011)

Nellisovsky stylově stylizovaný obraz čtyřicátnice, která má (možná) to nejlepší teprve před sebou. Erice, mediálně uznávané vlasové stylistce, neúprosně tikají její biologické hodiny. S nemožnými dárky (od své matky) sice už nic nenadělá, je s nimi taktně smířena, její probuzené mateřské pudy se však nechtějí smířit s tím, že by je nevyslyšela. Vlastně jí do role matky nic nechybí. Ale ano, chybí jí chlap. Potenciálních dárců spermatu je relativně dost, jen nesáhnout vedle. Pyj, kterému povolí kohoutek s nektarem, nesmí klesnout pod úroveň Ko(ko)tka, dlouho to utajovaného syna její švagrové. A švagrová se zase nesmí domáknout, že se její syn valí v posteli se svojí tetou. Samozřejmě se jedná o nezávislý, těžce femine film, v němž sice hned neodhalíte jeho divadelní původ, ovšem bezpečně identifikujete, že takových filmů, byla v minulosti kina za našimi hranicemi plná. Alice Nellis zaspala dobu, respektive pokusila se zaplnit to, po čem naši režiséři moc často nesahají. Irena Pavlásková jí přeposlala zkušenou Ivanu Chýlkovou, která zastupovala vzorek úspěšných, perspektivních a vitálních čtyřicátnic, které se v rizikovém věku necítí na dítě vůbec staré, v zájmu věci si troufnou i na mladé zajíčky, rozvod s manželem až tak moc neřeší, hlavní je, že když selže všechno, je zde její homo kamarád, který ochotně nastaví rameno, když ne řiť. Ano, v takovém nezávislém filmu, kde product placement představuje debilní rádio Frekvence 1, nesmí chybět hodný gay, následován protivnou matkou a dalšími, velmi příznačnými postavami. Vše rozdělené do kapitol, jež jsou označené významnými daty. A divákovi to nepřináší moc velký zážitek. Vlastně ani nebylo moc scén, které by působily věrohodně. Přece jen touha po mateřství se určitě neřeší touhou vycákat z každého chlapa v okruhu pěti set metrů nektar. Takhle to fakt nefunguje. Podle Nellis je úplně normální takhle k tomu přistupovat. Ještě že měla k dispozici herce, kteří to uhráli. Neměla k dispozici dobrého zvukaře. Hudební podkres vždy přehlušil mluvené slovo, nemíním odezírat ze rtů. Přímo hrozný byl hudební soundtrack. Příště raději bez hudby. Těžko říct, jakým směrem měl film fungovat. Nefungoval v komické rovině, nevedl si dobře ani ve vztahové linii. V podstatě se jen tak plácal, až nebyl ničím zajímavý a výrazný. Ani výkon Chýlkové nebyl nijak extra. 40% (02.05.2016)

Být úspěšný a finančně i materiálně zajištěný nemusí ještě znamenat, že takový člověk je i šťastný. A o tom je právě tento film, který dává divákovi možnost nahlédnout do života čtyřicátnice, která má skoro všechno a ke spokojenosti jí chybí už jen vlastní potomek. Přiznám se, že české filmy, obzvláště takové, kde jsou v popředí ženské hrdinky a řeší se ženské problémy, nemám příliš v lásce a k těmto filmům přistupuji velmi obezřetně. Film Perfect Days má ale pro mě jakési zvláštní kouzlo, zkrátka mě dokázal ihned zaujmout a už po prvních minutách jsem tušil, že to pro mě rozhodně nebude ztracený čas. Ivana Chýlková svou roli zvládla perfektně, stejně tak jsem spokojen i s mým prvním setkáním s Ondřejem Sokolem (dosud jsem ho v žádné roli neviděl a Partičku nesleduji) a příjemně překvapil Vojta Kotek. Navíc ve filmu bylo i několik docela vtipných pasáží, které dokázaly pobavit a ve výsledku se tak z mého pohledu jedná o film, který stálo za to vidět a který příjemně překvapil. Z toho důvodu uděluji tedy nadprůměrné hodnocení v podobě čtyř hvězd, které si tento film bezesporu zaslouží. (10.09.2012)

Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Nejde ani o mainstream, ani o PP, smál jsem se a bavil (i těmi přesahy, které tam skutečně jsou) relativně dlouho a relativně dost, až do onoho osudného českého filmového momentu, kdy má divák v podstatě z ryzí komedie v mžiku přešaltrovat do "dramatu," buď to neodhadnou tvůrci, nebo ti diváci, každopádně je to únavné, když se u dost dojemné scény vysypání popela bez rozmýšlení blbě smějou. Ten vážný dějový zvrat není sice tak moc na nic, jako u Jiřího Vejdělka, ale stejně tam nemusel být. Že mě Alice Nellis někdy takhle zklame jsem fakt nečekal. 50%. ZNÁŠ TO. VŽDYCKY JE TO AŽ POTOM. (11.11.2011)

Možná Alice Nellis natočila film pro masy s dobrou reklamou, v něčem šla podobnou cestou jako Vejdělek a je to komerce, ale nutno si také uvědomit, že právě tyto filmy mají v kinech výbornou návštěvnost, vydělají a ač je třeba kritika trochu shodí, lidem se prostě líbí... A krom toho, Perfect days v mých očích prostě JE vtipný a příjemný film s nadhledem. Trailer mě až tak nenalákal, ale byl jsem fakt překvapený, že se jedná o poměrně pěknou oddychovku s výbornou Chýlkovou a Sokolem. Nečekal jsem to, ale je to tak. Všechy vážná témata jsou v tom snímku odlehčená a to je občas vážně potřeba! Prostě líbilo, pobavilo a rozhodně to beru jako nadprůměr. Kritici, nechť si dál stěžují, jak je to bezduchý klišé film. PS. A co se týče přechod z komedie na drama, tak mě to tu až zas tak nerušilo. Naopak vážné scény směřovaly stejně opět k nějakému vtipu a většinou vkusně. 75%. (17.11.2011)