Nenávisť

8/10 V Parizi to vrelo, vre a bude vrit - a to nejenom kvuli tomu, ze se v ni francouzi pomalu stavaji trpenou mensinou... Pri nekterych zaberech mi behal mraz po zadech daleko vic nez u bubackych filmu - konfrontace sily s jeste vetsi pre-silou je opravdu pusobiva. Stejne jako kamera - vylet z DJ okna, trojice nad mestem. Humoru tu bylo pomalu, ale nasel se - "Nekteri policajti jsou dobri, ale mrtvy skinhead - dobry skinhead", "Je doma Asterix?" Cassel je presvedcivy jako usti bouchacky s niz dela ve sve dobre ctvrti dojem a i oba jeho sekundanti podavaji solidni vykon. Souboj gangu s policii zase zustal bez viteze. Nebude to v originale ale: WORLD IS OURS! (03.10.2008)

SVĚT JE NÁŠ! Nečekal jsem, že by mě projednou mohl tolik zaujmout film z prostředí komunity, jaká ve mě svým chováním už na první pohled vyvolává odpor a kde příběh k tomu občas ani nemá souvislý děj. Viděl jsem více filmů, které zobrazovaly určitou sociální spodinu, jaké se vyhýbám velkým obkloukem, činily tak věrohodně i s dalšími filmařskými kvalitami, často i nápodobně s jistou dávkou humoru a vzešel z nich proto kult, ale mě se většinou osobně dokonale protivily spolu s hlavními postavami a minuly mě. Netuším, proč mě najednou zrovna Nenávist dokázala nadchnout, nevím, jakým zázrakem jsem se ocitl na jedné vlně s marginalizovanými ničemi, kteří se městem celé dny flákají od ničeho k ničemu, trousí ze svých úst každou chvíli ty nejhanlivější výrazy a pestují si v sobě vůči sobě, jiným i celé společnosti agresi spojenou se stále víc vzrůstající nenávistí. Vzhledem k poselství filmu i zdejším ohlasům si zpětně úplně neumím vysvětlit ani to, že jsem se u nejedné scény z tohoto drsného dramatu dokázal zároveň nahlas smát (snad o to víc na mě zapůsobil závěr) a film vnímal zároveň jako tragikomedii s nádechem absurdna... krutě realistického absurdna. Jenom vím, že Mathieu Kassovitz točí zcela nekorektní undergroundové filmy s osobitým rukopisem, které mě dokážou naplno přikovat, pocitově rozdrtit a silně rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí, a že po mém loňském filmovém šoku jménem Povolání vrah (1997) mě Kassovitz jako režisér totálně dostal už podruhé...! Černobílý formát s dokumentární kamerou a civilními projevy protagonistů na mě zapůsobil velice sugestivně, až jsem se někdy cítil, jakobych sledoval autentický záznam. Nenávist otevírá společenský problém s lhostejností na straně zúčastněných individuí a obrovskou bezmocností v aktuální situaci na straně ostatních. Jako sociální drama se zcela vyhýbá jakémukoliv řešení, ale už i v pouhé ukázce nepřikrášleného a působivého obrazu této reality spočívá jeho síla. Pro mě silný pocitový zážitek i podnětné obohacení a dokonce i ten rap byl k přežití. [90%] (14.10.2021)

Reálný příběh o třech kamarádech, kteří žijí na sídlišti v chudinské čtvrti ve Francii, kde jsou nezaměstnaní, narkomani a rasismus na denním pořádku. Vincent Cassel chce pomstít napadení jejich kamaráda policajty a ukradne zbraň jednomu policajtovi. S touto pistolí zažijí jen nepříjemnosti. Film je vyprávěn jen v černobílém provedení a bez hudby, velmi syrový film. Konec je zajímavý. (25.10.2008)

Prázdnota, nuda a nenávist. Taková byla a je atmosféra na předměstích Paříže, obývaných převážně araby, černochy a židy. Nemajíc práci a žádnou zářivou budoucnost obviňují všechny kolem sebe, nenávidí, nespokojeně proplouvají každodenní realitou. A přitom by to nemusely být vůbec špatní kluci. Motají se v kruhu ze kterého většinou není žádná správná cesta ven. No a přesně uprostřed téhle reality se zjevuje Kassovitz, který si bere černocha, araba a žida (nezní to trochu jako úvod k vtipu?) a pouští je do jednoho dne. Že se v něm první půlku nic zásadního neděje není pravda. Děje se v něm toho naopak až moc a navíc velice věrohodně. Všichni tři grázlící v podání Cassela, Koundého a Taghmaoui navíc hrají naprosto bezchybně a věřil bych jim každou vykradenou samoobsluhu. Když k tomu přidám skvělý audiovizuál nemůžu jít jinam než na pět hvězd. The world is yours (14.10.2012)

Scénář: Mathieu Kassovitz .. Jusqu'ici, tout va bien. Jusqu'ici, tout va bien. Mais l'important, c'est pas la chute. C'est l'atterrissage... _ Dynamické, autentické, úderné, kompetentní, aktuální. Narativní a vizuální styl, kterým se zde prezentuje Mathieu Kassovitz, mám neskutečně rád. Je perfektní, nápaditý, umocněný černobílou kamerou. To se snoubí se skvělým obsahem, který je naplněn spoustou skvělých dialogů a obecnou nenávistí mladistvých ke všemu systémovému. Skvělé herecké výkony a výtečný výběr hudby jsou samozřejmostí. Pecka! Stále padáme a není to dobrý.. (12.10.2009)