Nenávisť

SVĚT JE NÁŠ! Nečekal jsem, že by mě projednou mohl tolik zaujmout film z prostředí komunity, jaká ve mě svým chováním už na první pohled vyvolává odpor a kde příběh k tomu občas ani nemá souvislý děj. Viděl jsem více filmů, které zobrazovaly určitou sociální spodinu, jaké se vyhýbám velkým obkloukem, činily tak věrohodně i s dalšími filmařskými kvalitami, často i nápodobně s jistou dávkou humoru a vzešel z nich proto kult, ale mě se většinou osobně dokonale protivily spolu s hlavními postavami a minuly mě. Netuším, proč mě najednou zrovna Nenávist dokázala nadchnout, nevím, jakým zázrakem jsem se ocitl na jedné vlně s marginalizovanými ničemi, kteří se městem celé dny flákají od ničeho k ničemu, trousí ze svých úst každou chvíli ty nejhanlivější výrazy a pestují si v sobě vůči sobě, jiným i celé společnosti agresi spojenou se stále víc vzrůstající nenávistí. Vzhledem k poselství filmu i zdejším ohlasům si zpětně úplně neumím vysvětlit ani to, že jsem se u nejedné scény z tohoto drsného dramatu dokázal zároveň nahlas smát (snad o to víc na mě zapůsobil závěr) a film vnímal zároveň jako tragikomedii s nádechem absurdna... krutě realistického absurdna. Jenom vím, že Mathieu Kassovitz točí zcela nekorektní undergroundové filmy s osobitým rukopisem, které mě dokážou naplno přikovat, pocitově rozdrtit a silně rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí, a že po mém loňském filmovém šoku jménem Povolání vrah (1997) mě Kassovitz jako režisér totálně dostal už podruhé...! Černobílý formát s dokumentární kamerou a civilními projevy protagonistů na mě zapůsobil velice sugestivně, až jsem se někdy cítil, jakobych sledoval autentický záznam. Nenávist otevírá společenský problém s lhostejností na straně zúčastněných individuí a obrovskou bezmocností v aktuální situaci na straně ostatních. Jako sociální drama se zcela vyhýbá jakémukoliv řešení, ale už i v pouhé ukázce nepřikrášleného a působivého obrazu této reality spočívá jeho síla. Pro mě silný pocitový zážitek i podnětné obohacení a dokonce i ten rap byl k přežití. [90%] (14.10.2021)

Parížske demonštrácie a nepokoje dodnes patria k dennodennej realite a preto predmestia tohto veľkomesta stále bojujú s multi-kultúrnou konfrontáciou. Bezútešný príbeh troch postáv, ktorí na jednej strane vyzerajú ako nerozluční kamaráti, na druhej strane každého zožiera kultúrna, národnostná a životná otázka, ktorú sa snažia vyriešiť každý svojim spôsobom. Spája ich nenávisť k systému, k policajným zložkám a miestami aj voči druhému, napriek tomu, že v istých situáciách by za druhého položili život. Neľahký život plný neľahkých rozhodnutí, kde na životných križovatkách si musia sami položiť existenčnú otázku. Horlivostné výkony hlavných predstaviteľov dávajú tomuto snímku punc maximálnej realistickosti, čiernobiela kamera určuje surový a temný charakter, ale réžia by chcela ešte trošku otesať. Nehľadajte v tom nejakú hlbokú pointu, špičkové zvraty, nechajte sa viesť pochmúrnym príbehom, kde vidina svetla na konci tunela zhasne už keď do neho vojdete, a omračujúci záver vám vyrazí dych. 80%. (27.01.2019)

Vydarený obraz parížskych predmestí, odohrávajúci sa v priebehu jedného dňa. Traja mladí kamoši, snažiaci sa vymaniť z neutešeného prostredia. Každý inak. Jeden to skúša cez šport, druhý cez akt pomsty na nenávidenej polícii a tretí sa snaží len zaradiť. Štandardní mladí, snažiaci sa prebiť životom v prostredí, v ktorom sa narodili a vyrastajú. Niečo zmeniť. No osud karty zamieša inak. Pretože násilných akcií pribúda. Polícia je stále násilnejšia a šikanóznejšia. Ulicami sa premávajú neonacistické úderky. Mladým Arabom, černochom i sociálne slabým Francúzom dochádza trpezlivosť. Narodili sa v krajine prosperity a ONI si ju nedokážu a nemôžu plnohodnotne užiť. Stále sú okolím i štátnou mocou považovaní len za trpených potomkov gastarbeiterov. Polícia často jedná z pozície predpokladanej automatickej viny len v dôsledku výzoru, mladí hľadajú až príliš často únik v užívaní chemických drôg, agresívne reakcie sa šíria od jedných k druhým ako infekčná nákaza. 20 rokov od nakrútenia sa veľa nezmenilo. (27.04.2015)

Přijde Žid, Arab a černoch do baru... a než se barman zeptá, co chtějí, pravděpodobně někoho urazí, něco ukradnou, něco rozbijou a někoho zmlátí. Syrové sociální drama raných devadesátek bez kudrlinek, ale těžko se mi najíždí na potenciální "ACAB linku", když sledujeme vlastně tři solidní vymaštěnce stojící v opozici údajně zkaženého systému, lhostejno, jak je měl determinovat a společensky "viktimizovat". A když kromě nich onu "lidskou tvář" vlastně získává i řada obyčejných policistů. Veškerá morální dilemata pak zjemňuje a nebo spíše komplikuje snaha o férovost vyobrazení a výrazná komediálnost snímku. Po herecké a formální stránce jinak výborný film. (17.10.2022)

Jedno francouzské předměstí, rasová problematika, nepokoje, pouliční bitky a protesty, černobílá ruční kamera. La Haine má možná ambice nabídnout komplexní pohled na věc jako třeba In The Name of the Father v UK, ale v průběhu divák zjistí, že vlastně jen klouže po povrchu a zůstává tak pouze šokující, bez širšího rozměru, podobně jako třeba Romper Stomper. Ne že by dané téma a jeho zpracování nemělo žádnou cenu, nebo výpovědní hodnotu, ale jedno celodenní šaškování smradů po betonové džungli s pár syrovými momenty ještě legendu tesanou do kamene nedělá. (13.06.2023)