Domek z karet - Série 3

Tato série (pokud nepočítám poslední) mi přišla nejslabší. Přitom jsem se těšil, jak to Francis jako nejvyšší všem krásně natře. Na jednu stranu je super vidět, jak je prezidenství strašně těžké a není to fakt žádná prdel. Jenomže jsem si už začínal často říkat, že to s tím přehání, jak se mu nedaří. Obzvlášť některé díly začaly být kvůli tomu nudné. Je sice pravda, že byl předtím obyčejný tajemník a potom (jenom) chvíli viceprezident, no ale stejně. Doug mě taky pěkně štval. Sice ano, od samého začátku byla otázkou času, kdy upadne do svých depresí, ale byl otravný a většina jeho scének zbytečných. Potom je tady Remy, kterého jsem vůbec nepochopil. Frank o něm stále říká, jaký je to prevít a teď ho takhle pustí k sobě. Každopádně jsou tu věci, které tuhle řadu zachraňují. Kdykoliv, když je dialog mezi Frankem a ruským prezidentem, tak je z toho cítí skvělé napětí a totálně pravé drama. Viktor to zachraňuje určitě nejvíc. Potom tu jsou tři poslední díly téhle série, ty jsou naprosto geniální. A jako třešničku na dortu jsme se dočkali i k debatě našeho nejoblíbenějšího státu. 80/100 (21.06.2020)

10/10 - Slušné množství nových dějových linek, zejména se do hry dostává Ruský prezident, se svojí kuráží a dokáže si získat respekt. Postava Douga prochází zajímavým vývojem, jeho motivace jsou pochopitelné a vychytané, ačkoliv závěr s Rachel, ač dával smysl, mi přišel malinko nad rámec. Velkou posilou se stal aj spisovatel Tom Yates, má spoustu prostoru a každý jeho dialog je radost poslouchat. Jsem i rád za neustálé konfrontace Remyho a Jackie, překvapivě ubylo monologů Franka k divákovi a díky scénáristům za návrat Freddyho. Nejvíce mne ale mrzí minimální prostor pro Meechuma. Claire si už získala mé sympatie a místy dokonce s Frankem prokazují lidskost. Třetí řada je dost jiná a věnuje se spíš emocím, než politických podpásovek - na ty ovšem taky dojde a ve velkém! Třetí řada mi přijde skvělá, jako ty ostatní a režie klasicky prvotřídní. (08.10.2016)

Mám tenhle seriál rád, ale když ohlásili třetí řadu, byl jsem na rozpacích. Lepší závěr, než finále dvojky, už stejně nevymyslí, tak proč neodejít na vrcholu? Pokračování jsem si ale nenechal ujít, samozřejmě. Zvědavost, kam se celý ten bíledomácký ansámbl pohne, zvítězila bez většího odporu. Hned první díl je z hlediska tradiční struktury zajímavý; má jednoho hlavního hrdinu, a není jím nikdo z ústředního páru. Sázka na osobní příběh třetí osoby byl bezpochyby dobrou volbou, stejně jako nadhození (až neskutečně adresné!) problému se jménem Rusko. Polovina politické agendy se přesunula ze stranických sekretariátů a kuloárů na úroveň mezinárodní diplomacie a záchodky OSN. Ale přes veškerou snahu, včetně poněkud samoúčelné blasfemie, mi začalo připadat, že seriál už jede dál pouze setrvačností (která ovšem při pohledu zvenčí pořád vypadá jako nebezpečná až zběsilá rychlost). A pak přišel blesk. Neskutečným impulsem byl díl č.6, v tu chvíli jsem si poprvé řekl: „Wow!“ A na konci následující epizody mě dokonce ti hanebný prezidentský pancharti donutili k slzám (ovšem nemyslím, že použili neregulérní vyděračské metody, čímž je to celé ještě obdivuhodnější). Intrikánství se dostalo na druhou kolej a tvůrci se zaměřili na to, co je v centru celé série, vztah Claire a Franka. Výborný nápad, ale z jeho podchycení postupem času vychází až příliš mnoho rozporů. Jakoby se v touze zaujmout/šokovat občas přimotalo do děje něco, co nezapadá do celkové kompozice, naopak tam působí rušivě. Snaha dostat se těm dvěma víc pod kůži, ukázat, že jsou to jen lidé, je v ostrém kontrastu s tím, co se stane v posledních epizodách. Zejména finální konfrontace vyznívá fakt mimoňsky, v porovnání se všemi těmi 38 předchozími díly. Na druhou stranu, sama o sobě je to možná nejsilnější scéna celé série, a vidět, jak by Kevin Spacey zahrál Palpatina, není vůbec k zahození. 80 % (08.05.2016)

Bezpáteřní, bezskrupulozní politik Francis Underwood je brilantní. Stále. Svým způsobem mi imponuje, ale odpuzuje zároveň. Dovedu si představit, že pár takových by se jisto jistě našlo i v řadách našich politiků. Nicméně Kevin Spacey ho hraje naprosto parádně. Třetí sezona byla pro mě maličko zklamáním. Chybí mi tu více politikaření na které jsem byl zvyklý z prvních dvou sezon. Výjimkou byly dva díly, které režírovala Agnieszka Holland, ty byly naprosto perfektní. Právě to, že se seriál rozhodl jít cestou poznání vztahu mezi Frankem a Claire mě trochu štvalo, zvlášť když mě Claire ke konci naprosto vytáčela to svojí cílevědomostí a snahou se zviditelnit za každou cenu. Nicméně poslední větou, kterou pronesla v posledním díle tomu všemu dala zcela nový rozměr a bude věru zajímavé sledovat, kam to vše dospěje. (07.12.2018)

Třetí řadu, která především slouží jako předkrm před čtvrtou daleko výživnější řadou, bych označil jako nejslabší, přesto jsem opravdu rád za prostor, který scénáristé poskytli Dougu Stamperovi a nechali rozvinout jeho postavu do velmi zajímavých obrátek, kdy všechno vrcholí závěrečnou epizodou, v níž činy mají svá opodstatnění právě díky tomu. 80% (03.06.2017)