Domek z karet - Série 1

Jednoduše řečeno trpí první série syndromem prvních sérií. Není moc odvážná, je pomalejší, seriálová, zkrátka nechává člověka si na postavy zvyknout. To ale nemusí být nutně špatné, protože postavy jsou tu naprosto skvělé. Ať už jde o rajcovní mrchu novinářku, Douga ve skvělém podání Kellyho, či Remyho v ještě lepším podání Aliho, nemluvě o trosce Peterovi Russovi, což je postava s patrně nejzajímavějším charakterním vývojem, všechny postavy jsou skvělé a zajímavé, přesto by však nebyly nic bez famózního Spaceyho, jehož Frank Underwood nám už od prvních chvil dává najevo, že tato postava bude za něco stát. Přičtu-li k tomu kvalitně napsané dialogy a výborné drama, pak přetrpím i klasickou seriálovou roztáhlost, snad odpustím i závěr, nezávěr první série a budu se těšit na další. (07.10.2018)

Vysoká filmařina. Sice mi nějaké tři díly trvalo, než jsem se zorientoval a pochopil co, kdo, proč, jak, potom se ale rozehrála fantastická hra se skvělými herci. Fincher je znát na každém záběru, a pokud to přímo nerežíroval, tak minimálně někde seděl a sledoval natáčení. Spacey a Robin Wright jsou neskutečný a House of Cards stojí totálně na jejich výkonu. První série parádní. (01.01.2019)

Při sledování Domku z karet jsem tak trochu nabyla dojmu, že úspěšní politici vlastně nedělají nic moc jiného, než že pletichaří proti ostatním. Ať už to ale je jak chce, musím říct, že F. Underwood to zvládá s takovou grácií, že mu snad i odpustím jeho zlou, po moci toužící povahu, která se nedá snad ničím zastavit. Seriál není zábavný jen kvůli skvěle vykreslenému prostředí boje o politickou moc, ale také kvůli svému novátorskému přístupu, kdy se hlavní postava svěřuje divákovi o svých plánech kočko myších zápasů. Divák má tedy možnost plně si užívat veškeré triumfy a naopak mu zůstávají víceméně skryty pohnutky ostatních aktérů. (06.05.2016)

"Takhle se polyká velryba. Sousto po soustu." Já tedy proti polykání politických velryb nic nemám a Frankovi to skutečně jde, ale na můj vkus polyká své konkurenty poměrně pomalu a jeho činy navíc v určitou chvíli překročily únosnost mého žaludku. Prostě jsem mu přestal fandit a když jsem viděl ta otevřená vrata do 2. série, tak jsem nevstoupil. Mě tohle zkrátka stačilo a tak jdu raději sledovat domácí politické dění, ve kterém možná všech devět parlamentních stran nakonec vstoupí do opozice a vládnout budu já. (19.11.2017)

Takhle svižná, divácky vstřícná a výživná politická hra plná intrik a lsti tu nebyla dlouhá léta. Premioví herci, hvězdní režiséři a schopný scénáristé. Na ansámblu se očividně nešetřilo a nese to ovoce. Navíc má House of Cards, zdá se, výbornou vlastnost, kterou disponuje například Hra o Trůny. Tedy zaprvé vidíme proměnu hlavních hrdinů v širokém časovém záběru, za druhé je mnoho situací naprosto nepředvídatelných a vývoj celé ságy se mnohokrát naprosto přirozeným a racionálním způsobem mění. (09.12.2018)