Chlapec na bicykli

*** a půl. Thomas Doret i Cécile De France excelují coby dvojice rozdílných lidí, kteří si k sobě vytvoří pouto. Cyril je malý kluk, pobývající v dětském domově a veškerými silami se snažící najít svého otce, který o něj nejeví zájem. Samantha je pohledná a milá žena, která vlastní kadeřnictví. Postupně se oba spřátelí, čeká je však ještě mnoho překážek a zkoušek důvěry, než si oba budou moci dopřát štěstí. Snímek nabídne několik silných scén: Ta v autě, kdy se oba vrací od otce, který jej odmítl, či s mazaným dealerem, který se ho snaží namočit do průšvihu. Při této scéně jsem si říkala, že z toho nekouká nic dobrého. Naštěstí Kuk na kole není drsným dramatem s tragickým koncem. Jedná se spíše o nenásilně vystavěný příběh, který nejde pod povrch více, než by bylo nutné. Charaktery postav jsou jemně načrtnuty a působí tak lidsky, místo aby bylo jejich utrpení a nelehký osud zpracováno "až na dřeň." Postavy v tomto příběhu mají naději a prostor pro odpuštění. (28.01.2018)

„Já nesním“ Na první pohled kluk, který ví, jak to chodí a jak v tom chodit. Záhy je ale zřejmé, že sám nástrahám společnosti, bezohledné jako on sám, jenomže bezohledné promyšleně, čelit nedokáže. Uvědomuje si alespoň souvislost mezi přežitím a rychlostí. Musí být rychlý a nezvykle rychlý je také film. „Chvíli zaváháš a přijdeš o něco podstatného“ platí pro Cyrila stejně jako pro diváka. Dardennové svého hrdinu charakterizují v akci a skrze akci, ne prostřednictvím slov, na něž nezbývá mnoho času. Sociologický rámec přitom není a nemůže být omezen prostředím rodiny, rozpíná se do mnohem širšího a tedy hůře „podchytitelného“ prostoru, což má nemalý podíl na ohromné autenticitě filmu. Ostatní zásluhy náleží představiteli hlavní role, jehož „bezvýchovnost“ působí naprosto přirozeně již sama o sobě, ještě více pak s vědomím okolností. Otcova lhostejnost Cyrila nutí hledat zástupnou figuru, přičemž je jasné, že Wes i Samantha jsou jenom dočasnými náhražkami, nikoli dlouhodobějším řešením. To může přinést jedině chlapcovo akceptování překážek, jež život přináší a jimž se po většinu filmu (vzhledem k věku zcela logicky) vyhýbá. Závěrečné pokorné přijetí tvrdého pádu (v doslovném i přeneseném významu) může značit předčasně počínající dospívání, ovšem také pasivní podrobení se nešťastnému údělu. Zůstává na nás, abychom si odpověděli, kam může kluk jako Cyril dojet. Nejenom otevřeným koncem Kluk na kole připomíná jiné dospělé dětské, resp. dětskou perspektivu zohledňující filmy, zejména Zloděje kol a Nikdo mne nemá rád. Díky nadčasovosti kladených otázek by stejně jako ony jednou mohl zklasičtět. 80% (24.03.2012)

Už dlouho jsem se u nějakého filmu necítila tak rozpolcená ve vztahu k hlavní postavě. Cyril je na jednu stranu nešťastný kluk, který se nechce smířit s tím, že jeho otec je kolosální nula, která se ho zřekla jen proto, aby zachránila vlastní drahocennou existenci. A na druhou stranu je to nezvladatelný sobecký spratek, jehož kariéra by nepochybně pokračovala nástupem do pasťáku, nebýt samaritánky Samanthy. U té mi zas úplně unikaly její motivace. Že se o opuštěného kluka stará o víkendech, dobře. Je to od ní hezké. Že kvůli němu vykopne svého hřebce, budiž. Ale lehkost, s jakou Cyrilovi odpustí, co (jí) udělal a dokonce je za něj ochotná splácet náhradu škody – to by už chtělo menší vysvětlení. A tato nedotaženost provází příběh až do samého konce. Prostor pro dohady je někdy fajn, ale neměl by se stát pustou plání. (19.02.2015)

Napriek vysokým hodnoteniam ma to akosi neoslovilo, aj keď možno to je spôsobené tým, že práve v tejto chvíli som na takýto film nemal náladu. Ale aj tak mi na tom neprišlo nič také výnimočné. Proste chlapec túžiaci po Láske vlastného otca, ktorý ho odvrhol a len márne sa snažil si získať jeho pozornosť. Áno, pohŕdanie bolí - to určite Cyril zistil, tak prečo potom pohŕdal aj on tou, ktorá mu dala šancu na nový život? OK, možno ho ospravedlňuje vek, ale aspoň si to potom uvedomil. Sám sa čudujem tej Samanthe, že sa o neho tak starala - zo začiatku asi z ľútosti, potom už úprimne. Ale akosi mi to aj tak prišlo príliš obyčajné. (22.09.2013)

Dardennovi na sobě zapracovali a natočili opravdový film, nikoliv politicko-sociologickou agitku. Když se ještě o trochu zlepší tak další Zlatou Palmu už nedostanou. ;) Každopádně minimalistické prostředky jsou v tomhle filmu snesitelnější a použití hudby, pohyblivé kamery a příjemného vizuálu, společně s nepříliš tragickým vyzněním z Kluka na kole dělá příjemný a zajímavý film. (06.07.2011)