Havana, milujem ťa

Pablo Trapero nabídl nejméně povedenou část – ožralý Emir Kusturica na filmovém festivalu snažící se dovolat domů do Srbska je o ničem. Elia Suleiman nabídl aspoň cit pro absurditu a pečlivě centrálně komponované záběry. Jinak první čtveřice jsou prostě povrchní turistické poznámky na téma hudba, Kubánky, rum. Gaspar Noé ovšem tuto pohlednicovou skládanku razantně narušil. Naprosto jiná atmosféra, svícení, kamera, práce s hudbou, absence dialogů – jednoznačně nejvýraznější část filmu. Ani poslední dvě povídky už nesklouznou k obrázkům pro turisty, takže to nakonec nebylo tak slabé, jak jsem se ještě v polovině filmu obával. (18.11.2016)

Jednotlivé povídky: PO (Del Toro) ****, ÚT (Trapero) ****, ST (Medem) ***, ČT (Suleiman) **, PÁ (Noé) *, SO (Tabío) ****, NE (Cantet) *****. _______ Povídky, co jsou provázané postavami (st+so+ne), tím získaly "něco" navíc, takže těžko říct, jestli by si jednotlivě zasloužily takové hodnocení, jaké jsem jim nakonec dal. Od toho je to ale povídkový film, abych jeho části vnímal pohromadě i zvlášť, ne? (26.01.2017)

Zajímá mne kubánská mentalita, ale po 30-40 minutách jsem ztratil trpělivost a mé hodnocení se propadalo až skoro k propadáku. Prostě velké zklamání. Sedm příběhů v Havaně od sedmi různých režisérů je o ničem, bohužel nudné. Vidět podnapilého poloboha Kusturicu plácajícího se po Havaně, to mi tedy ke spokojenosti opravdu nestačí. Budu si muset sehnat nějaký skutečně kubánský film... (18.10.2013)

Po shlédnutí filmu jsem si vybavil přednášku známého popularizátora vědy Václava Cílka, kde se přiznal, že motivem pro vznik jeho nejnovější knihy nebyl zápal pro její téma, ale grant, který náhodou získal a který by nebylo moudré odmítnout. U většiny zúčastněných režisérů jsem měl pocit podobné motivace. Nebyl to vysněný projekt, kvůli kterému si sáhli na dno tvůrčích sil, a nešlo ani o komerční záležitost, za kterou by nesli před producentem kůži na trh. Většina to pojala na způsob školního cvičení, někdy jsem dokonce cítil, jako by to bylo z povinnosti. V každém případě převažovaly režijní kvality nad scénáristickými - tam je leckdy znát vyložená bezradnost (Kusturicova alkoholem nasáklá návštěva filmového festivalu). Většina filmových fanoušků si tu svou povídku nejspíš vybere, jako celek ale 7 dní v Havaně po mém soudu neobstojí. Že budou mít jednotlivé příspěvky rozdílný styl a poetiku, bylo od počátku jasné, ale že si budu při srovnání kvality povídek připadat možná ne jak na horské dráze, ale určitě jako při jízdě na pouťové lochnesce, jsem přece jen nečekal. Celkový dojem: 45 %. (05.12.2018)

Sedm plus jeden režisér. Ano, skutečně velmi nevyrovnaná kolekce sedmi přibližně dvacetiminutových filmových povídek sedmi režisérů, přičemž pojítkem mezi jejich příběhy se stává specifické prostředí kubánského hlavního města Havany. Je naprosto přirozené, že se v jednotlivých částech odrážejí různé režisérské rukopisy, přičemž propojené jsou povídky zcela minimálně. Jako nadprůměrné vnímám kousky Trapera (s v hlavní roli vystupujícím režisérem Kusturicou) a Suleimana, naopak mi do konceptu nejméně zapadl (ne špatný) krátký film Noého i Medemův patos. Závěr týdne, snímky Tabía a Canteta, se vyznačuje civilností a je důstojnou tečkou v této skládance odrážející život Kubánců, včetně jejich úžasné hudby. (09.11.2014)