Jako opice

Vynikajcí biják. Především se mě líbila jeho nepodbízivost v těch, řekněme erotičtějších scénkách, byly natačeny s naprostou přirozeností, ale přitom v nich zůstala filmovost. On ostatně celý film, byl ve stejným duchu. Práce s obrazem a herecké výkony zde hrály absolutní prim. Obě holky svoje role zahrály naprosto přesvědčivě. Vztah mezi nimi nebyl podpořen mrakem zbytečných dialogů, ale především pohledy, mimikou obličeje a to byl asi klíčovej moment proč jsem u TV netrpělivě očekával další a další záběr. Dospívání může bejt hajzl o tom žádná, ale v tomhle bijáku je vidět, čím vším může být ovlivněno a že ten přenos z dětství v tom může hrát taky poměrně podstanou roli, alespoň tak jsem vnímal vedlejší dějovou linii z malou sestřičkou. Hrozně se mě líbila ta vyprávěcí i dialogová nepodrobnost, která pomáhala celkovému soustředění na každý detail. (06.04.2013)

Film, ktorý vám môže spôsobiť vyplavenie sa vlastnej špiny a zvrhlosti na povrch! Také zrkadlo do duše. Odraz toho skrytého, čo je furt vo vnútri vás a iba čaká na prebudenie a ani sami o tom možno neviete, že čo to vo vás spí. A pritom o nič vlastne nejde. Všetko sú len namotávky a kto sa na čo ako díva. Ale ako tak čítam, film z časti hodnotili fanúškovia Siedmych statočných! (12.02.2012)

Lisa Aschan představila svůj první celovečerní film, plný osobních vzpomínek na pocity v dospívání. Jako opice je moderní western se severskou atmosférou, v kterém si účty s puškou v ruce vyřizují dospívající dívky. Bojují o místo na slunci, kalkulují, využívají svých předností a ve svém rajónu si chtějí udržet pořádek za každou cenu. Ženám je film věnovaný, klade důraz na ženské uvažovaní, přístup k sexualitě, objevování, hledání sebe. Skvělý scénář podpoří silné herecké výkony, které gradují především v intimních scénách beze slov. Režisérka přesně věděla co chce filmem říct a komu ho věnovat. Zvedám palec nahoru. (04.07.2011)

Důmyslná dekonstrukce westernu na samotnou podstatu žánru - střety, boj o moc a definování dobra a zla slouží zde jako půdorys pro film o dospívání, nebo lépe řečeno o podstatě člověka coby bytosti vědomě realizující své touhy. Co se zprvu tváří jako příběh o lesbické lásce se ukáže jako nevybíravé pojednání o krutosti a egocentričnosti dětí. Hlavní hrdinka pouze vypadá jako dospívající, ale právě svým chováním se ukazuje jako dítě; proto také zásadní význam ve filmu mají sekvence s její mladší sestrou, které tuto paralelu ozřejmují. Režisérka Lisa Aschan svým debutem prokázala výjimečnou míru přemýšlivosti, koncepčnosti a řemeslné zručnosti. A přispěvatel Variety, který film na MFFKV uváděl zase svými retardovanými dotazy působícími jak od jižanského burana z padesátých let (proč byly ve štábu ženy, film je přece mužské odvětví; váš film je vyprávěný jinak než filmy natáčené v Los Angeles, jak jste na ten styl přišla) potvrdil marnost a vypatlanost tohoto industry-plátku. (04.07.2011)

Vše, co mi chybělo v Černé labuti, jsem našel v tomto uměřeném debutu o dívčím dospívání, zrání, sebedefinování. Důmyslná hra s principy westernu, dívčích románků i severské nedořečenosti ve vizuálně i myšlenkově zralém debutu, kterému k jedinečnosti do značné míry dopomáhá sžíravý zvukový podkres Sami Sänpäkkiläho. Až se Lisa Aschan ještě více odpoutá od jisté míry konvenčnosti, kterou u ní pořád ještě cítím, mohlo by se jednat o jednu z nejvýraznějších osobností filmového severu. (04.07.2011)