Jako opice

Film, ktorý vám môže spôsobiť vyplavenie sa vlastnej špiny a zvrhlosti na povrch! Také zrkadlo do duše. Odraz toho skrytého, čo je furt vo vnútri vás a iba čaká na prebudenie a ani sami o tom možno neviete, že čo to vo vás spí. A pritom o nič vlastne nejde. Všetko sú len namotávky a kto sa na čo ako díva. Ale ako tak čítam, film z časti hodnotili fanúškovia Siedmych statočných! (12.02.2012)

Švédský film je v poslední době vnímán hlavně skrze tragikomedie, nicméně Apflickorna v sobě nemá nic veselého – je to zlé drama, které je kruté hlavně (anti)hrdinkami. Zamlklá Emma se chce kvalifikovat do týmu voltyže, zatímco Cassandra už v něm je. Film je o dospívání v různých etapách, hledání identity, sexuálních experimentech, utváření vlastního prostoru a hlavně o moci. Nádherný je styl s občas netradičním rámováním a takřka geniální zvukovou stránkou. Pro mě nejlepší film Berlinale 2011 (Generation14) a zatím i nejlepší film roku. Pokud je film prezentován jako film pro dospívající publikum, tak právem nutí obrátit svou pozornost i k „podceňovaným dětským filmům“. Daleko progresivnější než „velké filmy“ řešící závažná témata. Prohnilé do posledního záběru. (30.06.2011)

Lisa Aschan představila svůj první celovečerní film, plný osobních vzpomínek na pocity v dospívání. Jako opice je moderní western se severskou atmosférou, v kterém si účty s puškou v ruce vyřizují dospívající dívky. Bojují o místo na slunci, kalkulují, využívají svých předností a ve svém rajónu si chtějí udržet pořádek za každou cenu. Ženám je film věnovaný, klade důraz na ženské uvažovaní, přístup k sexualitě, objevování, hledání sebe. Skvělý scénář podpoří silné herecké výkony, které gradují především v intimních scénách beze slov. Režisérka přesně věděla co chce filmem říct a komu ho věnovat. Zvedám palec nahoru. (04.07.2011)

Ti tři pánové, co tu též udělili po jedné hvězdě (Fr, pabulator, David S.) to vystihli perfektně :-) Některé filmy dokážou tááák unavit. Nechci pomýšlet, že by měla Apflickorna delší stopáž jak současných 75 minut... Asi bych už, jako opice, začala soustavně mlátit ovladačem (né-li rovnou hlavou) o zeď. (29.10.2012)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Skutočne slušný debutový zárez, ktorý zjavne netrpí "daňou neohrabanosti" a rovno sa radí do triedy ambicióznych-obdivu zasluhujúcich prvotín. O mladíckom dospievaní, intímnom objavovaní či záujmovom zápolení sa dá točiť na stovky spôsobov, ale naozaj platným sa môže stať hlavne ten, ktorý si odpustí namachrované caviky, radšej sa podbrobne zaostrí na riadne zdôraznenie bazálnych bodov danej látky a taktiež ponechá priestor pre neskoršiu kontempláciu. Lisa Aschan sa touto taktikou pozorne riadi a dáva do obehu napínavý stret/boj dvoch (skoro) rovesníčok-"kamarátok" spojený s vypočítavým dosahovaním svojich vytýčených cieľov. Pracuje sa podľa principiálnych normatívov klasického westernu, prevláda egocentrizmus, úkladnosť, ale aj prejavovaná náklonnosť/priazeň, ktorá nabáda k viacerým výkladovým postojom. Potešia vierohodné prednesy mladých dievčat, rozochvievajúce experimentálne vlnobytie zo syntetizátoru Samiho Sänpäkkilä a temnisté filtre z objektívu Lindy Wassberg. "Apflickorna" zasa raz dokazuje, že severská škola stále válcuje a nezapiera ani svoj mrazivý, no nadmieru asertívny pôvod. Popustiť uzdu drzosti ešte o niečo viac a budú to hotové pochúťky. (03.07.2011)