Dobrý syn

Co má Zaida Bergroth zmáknuté velmi dobře je psychologie jednotlivých postav, kdy vzájemnou interakcí mezi generacemi velmi trefně pojmenovává a poukazuje na slabosti jednotlivých postav, zároveň však ukazuje kde si myslí, že tyto problémy mají kořeny. A činí tak s citem, jaký se vidí málokdy a který je jemnější než u mnoho jiných známějších kolegů ze severu. Problém je v tom, že se tak soustředí na jednotlivé postavy, až zapomíná na děj a hlavně na jeho gradaci. Scény, které se odehrávají na začátku, by se klidně mohli odehrávat na konci (a krom samotného závěru) a pravděpodobně by si toho málokdo všiml. A taky mě čím dál tím víc štvou introvertní hošíci, kteří do kamery šeptají metaforické pseudointelektuální bláboly. Je to teda jen za 3* - ale je to hezky zakulacená trojka. No a na závěr se přiznávám, že jsem se zamiloval do modrooké nymfomanky. :) (10.10.2013)

Pokud si divák zvykne na chladnější přístup filmu, najde v něm třeba skvělé herecké výkony nebo styl vyprávění, který není příliš náročný. Nesetkáte se s těžkými metaforami či náznaky. Už poprvé, když Ilmari vhodí slídilův mobil do sklenice vody, nemusí mnoho říct, a divákovi dojde, čeho si má dále ve filmu všímat. Zvlášť, když se jmenuje Hodný syn. (30.05.2012)

Mrazivá atmosféra a gradace dění dají nejdéle do závěrečných titulků zapomenout na jinak otravné chování děsivě deviantních charakterů, jejichž interakce je snad až nepravděpodobná. Že se nějaké vzorce chování objevují v rámci jedné rodiny chápu, ale že Aimo neutekl po prvních dvou konfrontacích už ne. (21.03.2014)

(Febio Fest) Takto vypadá správný Andělíček Policajt. Totálně pošahaná rodinka v takové malé haciendě na břehu jezírka, kam se k jeho smůle nachomýtne někdo normální. Až komediální začátek pozvolna přechází v nervydrásající závěr, kdy jsem skoro ani nedýchal. Pana Psychouše šlo opravdu jen těžko obsadit lépe... 80% (2. místo mezi soutěžními filmy) (28.03.2012)

Vypadá to, že na Febio Festu se sešlo hodně Freudových fanoušků, protože jinak si moc neumím vysvětlit, proč tento film o oidipově komplexu získal tak dobrou kritiku. Tématicky zajímavý snímek poněkud pokulhává po herecké stránce a to zejména v osobě hlavního představitele "hodného" synka. Nemůžu si pomoct, ale jeho postavě chyběl emoční náboj a konstantní výraz tváře mi nedovolil se do jeho postavy vžít, natož pochopit, co se jí děje v hlavě. Příběh navíc nasadil od začátku velmi pomalé tempo a některé dialogy mi přišly vyloženě zbytečné. Co se mi naopak líbilo byla krásná ukázka pokrytectví a afektovanosti odehrávající se mezi ne zrovna úspěšnou herčkou-matkou a jejími přáteli. Lehká příměs humoru a vzletné komentáře Ilmariho malého brášky mě docela bavili :). Vidět podruhé bych to ale nemusela... (21.05.2012)