Liberace

Sex, lži a video. Soderbergh k postavám zaujímá stejně ambivalentní stanovisko jako v Magic Mikeovi, jeho předchozím obnažujícím komentáři k rozporuplné povaze amerického snu. Pro citové životy hrdinů, kteří jsou oba v jistém smyslu vykořeněnými sirotky, má pochopení. Nepohlíží na ně z odstupu, jako na dvě výstřední kreatury. Vstupuje do jejich soukromí, zajímá se o ty nejintimnější momenty jejich soužití, ale zároveň nedělá senzaci (ani legraci) z toho, že dostal do jedné postele Gordona Gekka a Jasona Bournea. Obočí zvedá nad extravagantním životním stylem, který v 70. letech reprezentoval Liberace, a který dnes vyznávají zástupy jiných, zpravidla méně talentovaných celebrit. ___ Záběry jsou topené v umělém světle a vévodí jim teplé barvy, které příznačně ustupují pouze při několikerém „sundání masky“ (dušezpytný černobílý flashback, do černé a bílé tónované scény z nemocnice a na matčině pohřbu). Přesvícená mizanscéna v Liberaceho sídle (oproti civilnějšímu bytu Scottových náhradních rodičů) překypuje odrazovými plochami, jako kdyby stejným odrazem reality byl také život Liberaceho, který za vnější nádherou skrývá svou pravou identitu. Postavy se – mj. zásluhou atypického (na interiérové drama) snímání v celcích – doslova ztrácejí za rekvizitami. Nutno podotknout, že šperky a kostýmy, včetně opravdu výstižné „paví“ košile, jsou věrnými kopiemi předmětů uložených v muzeu Liberaceho pozůstalostí, takže čistě materiálně nejde o žádné přehánění. ___ Na vyblýskaném povrchu se projevuje uvědomovaná campovost filmu, který kombinuje extrémy sedmdesátkové módy (tj. styl Village People nebo Davida Bowieho) s blyštivou estetikou videoklipů od Madonny či Lady Gaga. Uvnitř citová rozpolcenost, navenek faleš a přehánění. Dohromady podnětná dekonstrukce fenoménu camp. ___ K sedmdesátým letům film odkazuje také dlouhými steadicamovými záběry nebo obsazením campové královny Debbie Reynolds, která právě v 70. letech začala zářit na Broadwayi. Tento návrat do „rebelského“ období nového Hollywoodu můžeme chápat jako Soderberghovo vyjádření deziluze ze směřování současného amerického filmového průmyslu, který je stejně jako Liberace orientován na povrch a krátkodobé prožitky a vyznačuje se neupřímností. ___ Vyprávění je sice strukturováno méně podvratně než ve Vedlejších účincích, ale jde o strukturu srovnatelně promyšlenou, pokud se týče vytváření paralel (Billy jako první monstrum, které Liberace stvořil), využití elips nebo změnu hlediska a na ni vázanou re-distribuci sympatií (druhá polovina, po repríze scény ve vířivce, tentokrát s postavami sedícími zády ke kameře, je bohatší na subjektivizující záběry, simulující Scottovo vnímání skutečnosti). Především je ale Behind the Candelabra velkolepým hereckým představením Michaela Douglase, který po/díky rakovině hraje o život. 80% Zajímavé komentáře: Mouzon, Traffic (15.07.2013)

Douglas, Damon i Lowe jsou vynikající, což je nakonec pro film spíš špatně. Soderbergh všechno postavil na hereckých výkonech a campové stylizaci a na své oblíbené formální hrátky zapomněl. Až mě překvapovalo, jak často se tu pracuje s obyčejnou figurou záběr/protizáběr, na kterou Soderbergh před časem frustrovaně nadával. Nízká hloubka ostrosti se až na výjimky (Damonovy hysterické stavy atd.) podřizuje neviditelnému stylu, který akcentuje mluvící postavy a pozadí za nimi rozostřuje. Trochu podvratné to je, ale ne tak, abych si to užíval. Od Soderbergha bych čekal větší ozvláštnění žánru, takhle to mezi ostatními biopiky příliš nevyčnívá a navíc přebírá některé jejich nešvary (lineární vyprávění, předvídatelnost). (29.05.2013)

V hlavní roli naprosto famózní, geniální a odzbrojující Michael Douglas coby slavný, extravagantní a homosexuální pianista, který si začne s o mnoho let mladším milencem (vynikající Matt Damon). Bravurně natočené, super vizuál, vynikající make-up, skvělý gay humor. Ke konci trochu slabší, nicméně Soderbergh by měl pro HBO rozhodně natáčet dál, protože tohle je kvalitka. (06.07.2013)

Jako jo, životní příběh je to určitě zajímavej... Zpracovanej velmi příjemně koukatelně, herecký výkony uvěřitelný (až nečekaně věrně, o něco víc ten Douglasův), co mi ale hlava nebere je to, že v sedmdesátejch letech museli bejt všichni totálně slepí, protože jasnější signály řvoucí "I'm gayyy" Liberace fakt dávat nemohl. Posledním stupněm by mohla být už jedině divoká kopulace s jeho sweetheart na blyštivým pianu před vyprodanou Music Hall. Celkově se mi to líbilo a jediný, co mě trochu nudilo, bylo pomalý tempo. (16.10.2013)

66% za spoľahlivé vykreslenie falošného a zároveň odpudivého štýlu celebritných "géniov". Predvádzajú v plnom lesku zlatom olemované prsty a nahú hruď, pričom nikdy nezabudnú na vyleštené špicaté topánky a jagajúce sa flitre na prepychovom farebne výstrednom (alebo snehobielom) oblečení. Užívajú si luxus na spôsob ruských miliardárov, kde gýč stretáva predražené snobské artefakty. Túžia po láske ako z romantického časopisu. Základom vzťahu je priblíženie sa druhému. Nielen do slova, do tela, ale v tele samotnom. Preto plastiky a chudnúce tablety. Po období poklonkovania nastupuje vzdor, odkopnutie a situácia sa opakuje. Neskôr treba o tom napísať knihu, nech sa odkopnutý frajer napakuje. Všetko, čo je na takýchto výnimočných hviezdach, vezúcich sa na vlne masovej popularity (či aspoň na vlne popularity elít) je zhmotnené v tomto filme - a nezáleží či niekdo bol teplý alebo nie. Len sa potvrdila teória umelých elít, vytvorených pre masy. Ospievaných verejnosti cez podobné autobiografické diela. Pretože inak by po umeleckej výnimočnosti týchto tvorcov, v skutočnosti vychytraných zabávačov s prepracovaným menežmentom, neštekol ani pes. (12.05.2014)