Čistá

Nemohla jsem se do toho dostat. Nemohla jsem se s ničím identifikovat, tohle téma je mi totálně vzdálené. Nicméně napodruhý jsme dokoukala a to hlavně kvůli neuvěřitelné Alicii a Beethovenově Sedmé. Na to, by mě to zaujalo, bylo téma příliš banální, příliš romantické. Příběh trochu slabý s trochu divnými momenty - namátkou : nevěřím, že lidi se takhle vyhazují z práce. Taky jsem čekala, co Katarina nakonec vymyslí a s odvahou provede a dočkala jsem se jenom toho, že ze sebe opět odvážně udělala blbce. No budiž, to je život., málokdy je to opravdu zajímavé a nevšední, že? Alicia mě ale dostala, je fantastická, kromě toho, že je krásná. V Královské aféře jsem měla oči hlavně pro Madse, ale tady mě definitivně a naplno oslnila. Doufám, že ve Fifth Estate bude mít dostatek prostoru a už se těším. (04.09.2013)

307. Hudba má tak uchvacující moc, vždy i měla a bude mít, dokáže probudit naše city, povznést naše lidství, zapálit v nás touhu, pohánět k činům, až za meze soudnosti, a právě až tam se nechá hudbou ztrhnout Katarina, dívka z prostředí, které není žádnou životní výhrou, smýkaná, opovrhovaná, až jednou, jako by zázrakem vstoupí do míst, které jsou bytostně hudbou naplněné, do koncertního sálu, mezi lidi, kteří hudbou žijí, jak se k nim zařadit, jak patřit mezi ně, jak se vysmeknout tomu tak ubíjejícímu životu, konečně uniknout, nechat se unášet konejšivou nadějí, pryč, co nejdále, ale svět není ani zde lepší, bez zášti, lstivých úskoků, ale je tak snadné podlehnout iluzím, když je alespoň na čas život takový, jak jsme si o něm ani snít netroufali, naivní ve víře a velmi zranitelní, jak je pak snadné nás podvést a zneužít, když není pro nás žádné lepší volby na výběr, pak se upneme k té jediné, nám dané příležitosti a to se vší silou a odhodláním, už nikdy zpět do prázdnoty a beznaděje, stůj co stůj, zůstat, udržet si tak náhle nabytou důstojnost, pak ani zločin nemusí být pro nás překážkou, když právě jen "Odvaha je jediným životním měřítkem." Vynikající sociální drama se snadno uvěřitelnou psychologií postav, další angažované a podnětné dílo, tak důležité pro naše širší chápání reality. (08.05.2015)

O čem je Milovaná si může každý přečíst nahoře v obsahu, ale tak brilatní výkon Alicie Vikander to se musí vidět a věřte mi, stojí to opravdu za to. Oči které mluví, výraz v obličeji při poslechu vážné hudby, zrůžovělé tváře, které přidaly na uvěřitelnosti v těch správných momentech a mohla bych pokračovat. Silný, emocemi nabitý příběh vám mohu jen doporučit. Končím větou, která se filmem často prolínala : "Odvaha je jediným životním měřítkem." Tak jděte do toho. 90% (07.11.2012)

Výborná záležitosť. Langsethová ako režisérka si ide tvrdo po svojom. Príbeh dievčata, žijúcej na kraji spoločnosti, pod drobnohľadom sociálnej starostlivosti, je konfrontované z vysnívaným svetom klasickej hudby. Fatalizmus celého filmu je do oči bijúci. Krásne vystupňované, ladne prechádzajúce s romantickej línie do tej dramatickej. V pozadí je krásne cítiť napätie, ale zároveň aj fascináciu všetkým krásnym - čo nám režisérka vo veľkej miere vo filme ponúka. Najväčšou devízou filmu, okrem klasickej hudby a režisérskeho vedenia je mladá Alicia Vikander. Tá podáva asi rovnako sugestivný výkon ako ďalšia mladá kráska Ellen Page. Dospelé úlohy, málokedy sadnú mladej babe a ona ich zvláda bez komplikácií. Dobre sa s ňou dá stotožniť, dobre sa na ňu pozerá a to, že už pracuje na americkom trhu o niečom svedčí. Pre mňa je Pure výborne spravený film, pri ktorom zamrzí len vyústenie príbehu. Obhliadnúc od toho, nemôžem byť viacej spokojný. (13.03.2013)

„Bylo to hezký?“ - „Jo, dík.“ Pan dirigent zřejmě tak úplně nepochopil, co v Katarině ve skutečnosti dřímá…Mým jediným důvodem pro zhlédnutí snímku byla herečka v hlavní roli. Čekal jsem tedy, že bude Alicia Vikander výborná. Ale že předvede něco takového, to zas ne…upřímně řečeno mě ohromila a její roli jsem jí bezvýhradně věřil. Bavilo mě to její nadšení pro novou práci, spřízněného člověka, objevování krásy kvalitní hudby (které si divák užije dosytnosti) a zároveň i nějakou tu myšlenkovou potravu posouvající ji vpřed. A když se karta postupně otočí a člověk už jen čeká, kdy bude té hořkosti na Katarinu moc, přijde zvrat, který jsem nečekal. O to víc jsem si pak užil závěrečný pohled kamery, kdy mě bavilo číst si v jejích očích a hádat, co všechno se jí asi honí hlavou (přičemž mě mírně děsila ta Katarinina vyrovnanost). Objektivně je to asi na silné 4*, ale Milovaná mě emočně zasáhla natolik, že trochu nadhodnotím slabším plným počtem (kdo by řekl, že se jedná o celovečerní debut jak režisérky, tak i výše jmenované). (18.08.2019)