Můří deníky
The Moth Diaries
The Moth Diaries
Réžia:
Mary HarronScenár:
Mary HarronKamera:
Declan QuinnHudba:
Lesley BarberHrajú:
Lily Cole, Sarah Bolger, Scott Speedman, Valerie Tian, Judy Parfitt, Melissa Farman, Sarah Gadon, Anne Day-Jones, Kathleen Fee, Gia Sandhu, Deena Aziz (viac)Obsahy(2)
Tvorcovia filmu vychádzajú z knižnej predlohy spisovateľky Rachel Kleinovej. Dej snímku sa točí okoľo mladej školáčky Rebeccy, ktorej chovanie je na mladú dievčinu viac než neprirodzené. Je sama a sa svojimi pocitmi, problémami a tajomstvami sa nemá komu zveriť. No vedzte, že ony tajomstvá nie sú len obyčajnými teenagerskými banalitami, ktoré by bolo možné napísať do denníčku. Skrýva sa v nich totiž temnota. (Cappuccino)
(viac)Videá (1)
Recenzie (32)
,,PŘED PŘÍCHODEM ERNESSY JSEM SE ZLEPŠOVALA. TEĎ VŠECHNA TA TEMNOTA PRONIKLA ZPÁTKY. JAKO KDYBY NARUŠILA MOJÍ MYSL. NEMŮŽU JÍ UTÉCI, ANI KDYŽ SPÍM. JE TU TEN OHAVNÝ PACH, JENŽ PŘICHÁZÍ Z JEJÍHO POKOJE. SLABĚ NASLÁDLÝ A HNILOBNÝ....“ /// Můj milý deníčku. Dneska jsme s holkama snily o učiteli angličtiny. Taky jsme foukaly ve vaně do pěny a probíraly, která koho vojela. Kromě Charlie, je to lesba. Taky k nám nastoupila nová holka, ale o tom zase zejtra. Dneska už budu končit, páč mi do vokna mlátí můry a já vzpomínám, jak jsme s tátou… no to je jedno…. Holky soráč, neměl jsem zabřednout do vašeho teritoria. Když já četl ,,gotickej horor“. Gotiku mám rád (ty velký voči, černý vlasy, prsa, zadek…). Čekal jsem spíš ten sex, krev, smrt, proměnu Viktoriánský panny v (třeba) dravou bestii. Místo toho takovej solidní námět na lesbický péčko. Román pro náctiletý děvčata, který místo píchání umíraj ovšem není žádná přeslazená teen romantika. Dokonce bych řekl, že je natočenej solidně a tak jsem ho v klidu ,,dojel“. Každá holka si tak k mýmu hodnocení – podle věku – může 1 až 2 hvězdy přidat. (I já? Neser! Tak dlouho nikdo nežije!…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej knihu, kterou napsala v roce 2002 Rachel Klein číst nebudu. 2.) Největší hrůzu mám z bosejch holek pod mým voknem. 3.) Serou mě můry (a mrtví lidi). 4.) Thx za titule ,,Ergulis“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Zvláštní film plný symbolismu, kterej divákovi nedává přímé odpovědi na zásadní otázky (což ale nejspíš není tak úplně zápor), ale naopak s tak hutnou snovou atmosférou, až mi nakonec bylo líto, že to nemá ještě vychytanější scénář a méně unylé tempo. Lily Cole má solidně freaky gesicht a tahle role ji skvěle sedla, Sarah Bolger naopak funguje jako klasický tahák. Mírně podhodnocený film, řekl bych. ()
Zprvu to vypadá, že by to mohl být horor odehrávající se v zajímavém prostředí, kdy bude důraz na atmosféru, ale nakonec se ukazuje, že to je jen taková rádoby young adult romance, která ale nakonec také nevyšla. Postavy, na první pohled zajímavé, ale jinak nudné a ploché, stejně jako příběh, který rychle omrzí. ()
Můří deníky, se, i díky svému názvu, zdají být dnes již tradiční dívčí paranormální romantizující přeslazenou slátaninou. Nakonec se však přeci jen ukáží být alespoň modernější variací na klasickou Carmillu, díky scénáristické práci a režisérskému vedení rebelky Mary Harron přetavené v ženský příběh o dívkách, které se v nelehkém světě přísné university stávají ženami. Jako není to nic originálního ani strhujícího, k dobru lze snad připočítat jen dva fakty - příběh je v podstatě tuctovým upířím příběhem, bez jakékoliv snahy o nové, moderní a chytlavé postupy (díky cthulhu) a onen Harronovský lehce sociálně-kritický duch ženskosti. Docela jsem se toho bál, nakonec jsem vlastně ani nebyl zklamán, spíše alespoň trošku potěšen. Určitě nejsem cílovou skupinou filmu, ale dalo se na tom najít to své (minimálně ženská analýza upírských klasik) a na rozdíl od jiných podobně laděných příběhů se z toho diváku s přemírou mužských hormonů nechce zvracet (už proto, že o tu romantiku ani tak nejde). Tohle dám klidně znovu. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (1)
- Předloha filmu vychází z eponymní knihy spisovatelky Rachel Klein vydané společností Counterpoint Press v roce 2002. (Conspi)
The Moth Diares představuje unikátní ukázku postmoderního díla přímo vybízejícího diváka k několikerému "čtení" a hlubšímu zamyšlení se nad nabízenými symboly, které jsou tu více, tu méně explicitně předkládány. Na první, jednoduchý pohled je nám prezentována moderní variace na klasické gotické příběhy, což je nám autory potměšile podbízeno hned v úvodu a prezentováno skrze jednoduše čitelné aluze (budova školy, postava Lucy vystupující zde stejně jako v Draculovi v roli oběti atd). Ovšem již zde se objeví první autorská zlomyslnost, kdy se sice základní syžet jakoby drží Stokerova románu, ale drze ho mísí s prvky přejatými z jiného tradičního upírského díla, Carmilly, a známé situace tak v rámci nového kontextu dostávají nový rozměr. Tak jako v Carmille, i zde jsou mužské postavy upozaděny na úkor ženských a jejich případné vynoření se v ději je doprovázeno pocitem zrady, ať už se jedná o otce, který zradí svou dceru sebevraždou, o milence, který dívce ublíží při sexu či učitele, který se místo rady pokusí s dívkou vyspat. Radikální feministické přenesení biblické zrady je nejlépe patrné právě u posledně jmenovaného, jenž zde manifestuje rozklad tradiční role autorit, které se již déle nedá věřit, ale člověk je nucen spolehát se pouze sám na sebe a vzít řešení do vlastních rukou. To lze chápat nejen jako morální stanovisko ve smyslu filosofie Ayn Randové, ale také jako symbolickou nutnost odpoutat se od nezodpovědného dětství a konečně dospět. Ostatně celý film se dá vnímat jako výpověď o problematickém dospívání, kdy hlavní hrdinka trpící otcovou sebevraždou se bojí překročit práh oddělující dětství od dospělosti a přijmout zodpovědnost, kterou to přináší. Chorobná fixace hlavní hrdinky na Lucy by pak nebyla způsobená milostným citem, ale touhou po návratu do bezpečných časů nevinného mládí, kdy se ještě "hrálo" na nejlepší přítelkyně stojící proti celému světu, špitání do ouška a spaní v jedné posteli postrádající sebemenší sexuální náboj. Lucy, nedotčena podobnou ztrátou, ovšem práh překročit chce a Ernessa, nevědoma si narušeného psychického stavu Rebeccy, se tak nevědomky stává pouze nastrčenou obětí, postavenou jako zeď před čím dál nebezpečnější dívku, která si jí pod vlivem "špatné" literatury a psychotropních látek začne postupně démonizovat. Neschopna následně odlišit snové sekvence od reality začne ohrožovat i své okolí, avšak ani přes podvědomé tušení, že špatně jedná ona a ne Ernessa (viz můry vynořující se v jejích snech, jejichž význam snář charakterizuje jako "Máte, vážení, černé svědomí! Nejspíš jste udělali nějakou nefér věc, někomu jste tak trochu podrazili nohy a teď vás za to mučí vaše podvědomí. To je to, co vám sedí za krkem!"), není schopna až do závěrečné katarze sama se sebou nic udělat. Pokud by si člověk udělal čas, dalo by se toto dílo demontovat a reinterpretovat v rámci mnoha stejně legitimních teorií, vždyť díky Barthesovi je dnes autor mrtvý a jedinou jistotou tudíž zůstává nejistota... A teď něco o kvalitě snímku. Je to sračka. () (menej) (viac)