Za lepší život

Amerika pozorovaná z jiného úhlu. Nenápadné sociální drama o životě ilegálních přistěhovalců v USA, které natočil režisér Chris Weitz, ve kterém se patrně hnulo svědomí, neboť své nesporné řemeslné kvality konečně dal do služeb nějaké vyšší myšlence a silnému filmu a jakoby tím umělecky přešel na druhou stranu pomyslné barikády - jeho filmy byly dosud určené pro bezstarostného amerického diváka, diváka bez existenčních problémů s jedinou touhou bavit se, teď tu náhle máme film plný mexických imigrantů, kteří přišli do Ameriky hledat svůj ,,americký sen", ale ono hledání se příliš nedaří... Příběh pracovitého a zodpovědného otce a jeho hledajícího se syna je velmi prostý, což ovšem vůbec nelze vnímat jako hendikep, ba naopak v oné jednoduchosti je určitá síla a přednost Weitzova snímku. Za lepší život odkrývá obecně sdílené pokrytectví nejbohatšího státu světa, jehož bohatství generuje masa bezejmenných ilegálních přistěhovalců, kteří nemají v podstatě žádná občanská práva. Bez nich by ovšem Spojené státy nepřežily... (05.12.2011)

Velmi tvrdy American Dream. Bez ruzovych okuliarov , Happyendu a stastnych koncov. Toto je realita ktora sa denno-denne deje nielen na Mexicko-Americkej hranici ale aj na Ukrajinsko-Slovenskej hranici. Ludia utekaju z rodnej krajiny kvoli splneniu si sna popripade kvoli rodine ktorej chcu domov posielat peniaze no ako to povecsine skonci? Popripade kolkym sa to ozaj splni? Minimalnemu percentu a o zvysku hovori tento film. Ludia ziviaci sa iba svojim telom prezivajuci na ulici hladajuci trochu tepla a chleba.Ake maju prava a istoty tito ilegalny emigranti? Existuje iba jedno navrat tam odkial usli.Hlavne postavy ozaj bojuju za stastie a buducnost no vzhladom na to ze nemaju ziadne pravo aku maju sancu na lepsiu buducnost ? Absolutne som necakal taky silny pribeh a take citovo silne drama , ze po skonceni filmu som 10 min. iba tak sedel a premietal si to este raz. Som velmi rad , ze sedim na zadku vo firme som velmi rad , ze som Slovak som proste Kurva rad , ze som Europan. 95% (19.11.2012)

Solidní drama mexického tatíka a jeho syna. Potácení se v nejisté existenci imigranta, práce na černo, žádná lidská práva (při sebemenším problému hrozí deportace). Jak dobře znám tento pocit z dob, kdy jsem pobýval v cizině. Já alespoň byl normálně bílej. Barevný to mají těžší. Náš hrdina má navíc syna, narozeného už v Americe, ten neumí už ani španělsky a Mexiko zná jenom z knížek. Rozdíly mezi první a druhou přištěhovaleckou generací bývají propastné. O tom je taky tenhle film. A taky o hledání vztahu mezi otcem a synem. Problémy ostatní jsou pouze pozadím. Chris Weitz je schopný filmař, dokáže divákovi klást otázky tak, aby si je pak odnášel z kina, a za domácí úkol na ně hledal odpověď. Já si je alespoň z kina odnášel. Možná bude výsledkem promítání tohoto filmu třeba to, že se u nás pár lidí začne na ilegály koukat jako na lidi....75% (25.01.2012)

Jak tak pročítám komentáře ostatních, zjišťuji, že nejsem jediná, které při sledovování tohoto filmu přišel na mysl Vittorio De Sica a jeho Zloději kol .I když tady se jedná o imigranty. Do rolí otce i syna byli vybráni moc sympatičtí představitelé přistěhovalců, člověk jim o to víc musel držet palce v jejich honbě za ukradeným vozidlem, jediným zdrojem ke získání možných prostředků k vytržení z bídy a k naději pro vysněné zlepšení jejich životů. Otec, jako přistěhovalec ilegální byl navíc vystaven neustálému strachu z odhalední a následné deportace. Řešit v bohatších zemích problémy s imigrací je určitě hodně složité. Rodiny by se neměly rozdělovat. Ale zase, kdyby se přílivu uprchlíků z Mexika volně otevřely hranice, asi by v původní domovině nezůstal téměř nikdo a USA by nápor nezvládly. (31.01.2015)

Skvělé drama o životě mexických imigrantů v USA, o tom, jak je těžké prorazit, zvlášť když jste tam načerno s dospívajícím synkem o tom, jak zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Jak snadné je pro kluka být získán gangem, jak těžké je to odmítnout, jak těžké je to pro jeho otce, který se ho snaží slušně vychovat a ve své poctivosti je ještě okradem a přesto dokáže pochopit, že někteří jsou na tom ještě hůř. Ale důsledky zoufalství na sebe nenechají nikdy čekat, tak to v životě prostě chodí, i když skrze děti se dá vykřesat jiskřička naděje. A tak až budeme zase někdy všichni svorně nadávat na všechno kolem - a že to taky dělám -vzpomeňme si na zoufalé oči táty Demiána Bichira.......a přejde vás to, tak jako mě.... film s působivou atmosférou a hereckými výkony. (28.05.2013)