Komanda smrti
Einsatzgruppen, les commandos de la mort
Nazi Death Squads
Obsahy(1)
Mrazivý příběh Hitlerových komand smrti - Einsatzgruppen. Počet obětí řádění těchto jednotek není přesně znám. Odhaduje se, že jen v Sovětském svazu bylo těmito komandy smrti zlikvidováno zhruba 2 milióny osob. Některé zdroje uvádějí, že jednotky Einsatzgruppen mají na svědomí smrt až tří miliónů sovětských válečných zajatců. Odhady komplikuje i ta skutečnost, že není přesně známo, kolik zločinů spadalo pod přímou kompetenci jednotlivých skupin Einsatzgruppen, a kolik jí mají na svědomí další německé oddíly (Waffen SS, SS-Totenkopfverbände, Wehrmacht, jiné speciální skupiny). (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Takže tady máme vysvětlení, proč když údajně bylo zavražděno na území SSSR kolem 2 miliónů židů, se našel jen ten jediný masový hrob v Katyni. Einsatzgruppen museli být nějací supermani, že zvládli zorganizovat spalování tolika těl v době, kdy se na frontě řešily mnohem závažnější problémy. Škoda, že nám francouzští soudruzi také nevysvětlili, odkud a jak přivezli milióny tun palivového dříví na tyto akce a proč na leteckých snímcích z té doby (konkrétně je zdokumentován Babi Jar) nejsou žádné známky toho, že by se tam spalovaly statisíce lidských těl. Tak teď nevím, lžou fyzické důkazy nebo lidé ... Navíc jsou v "dokumentu" používány zfalšované fotografie (viz. Udo Walendy). ()
Výborný dokument na velmi chytlavé a zajímavé téma. Perfektní zpracování. Je asi na místě, poukázat na to, že se mnoha zločinů na lidech z té či oné země nedopouštěli pouze uniformovaní příslušníci z řad německé armády, ale zejména samotní spoluobčané šikanovaných, kteří se k pobavení Němců vrhali na své vlastní krajany jako psi a odvedli tak za vojáky z popravčích jednotek spoustu práce sami. V tomto dokumentu je takových záběrů nemalé množství. ()
O válečnou historii se zajímám od cca 13ti let, tedy víc jak 35 let a znovu a znovu mne fakta z 2. sv. války utvrzují v tom, že Německo už nikdy nemělo být samosprávné, nemá na to jako národ sebemenší morální právo. Národy SSSR k nim byly přes vše vlastně milosrdné, porazily je a přes všechny hrůzy války, kterých se také dopouštěly, přeci jen nevykonaly pomstu, což je staví morálně u mne výš než Němce. Je ironií dějin a lidstva, že tento národ opět patří k velmocenským ... Nechápu dnešní generace a jejich obdiv k Německu, ten nikdy sdílet nebudu, nemohu, bylo by to pohrdání miliony umučených bez ohledu na to, zda šlo o ženy a děti. Je třeba tokovýchto dokumentů, aby se nezapomínalo, protože "ztráta paměti" nese riziko možného opakování hrůz. ()
Perfektní téma, s kterým se tvůrci nedokázali moc popasovat. Dokument vyloženě nudí, vleče se a vzpomínky pamětníků, kteří sotva mluví, tempu taky nepřidají. Co se obsahu týká, tak pár záběrů jsem ještě neviděl (ale rozebírat deset minut, že se tam lidé při popravách smějí a běhá okolo pes taky není nic moc), nějaký nový info jsem taky načerpal. Spíš pro lidi, kteří s druhou světovou začínaj. 60% ()
256. Sta tisíce obětí systematického i živelného vyvražďování jako nikdy a ničím neospravedlnitelné zlo, fašismus jako osobní postoj člověka měnící lhostejností ke zvůli a násilí své jednání až v ničím neohraničenou pervezi, k sadismu, naprosté, surové odlidštěnosti, postihující pozvolna charakter, až ke stavu rozkladu, demoralizaci, rozpadu disciplíny, neudržitelnosti i toho nejzákladnějšího řádu, děsivé, šokující události, vymykající se rozsahem a zrůdností uplatňovaných postupů čemukoliv, svědectví vrahů, kteří nikdy nebyli za své zločiny potrestáni, benevolence i nemohoucnost justice postihnout viníky kolosání obludnosti, hořkost, která přetrvá navěky, bezpráví, které stále z našeho života nevymizelo, jen nabývá méně nápadné, zastřené podoby. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize
Reklama