Kurič

Topič působí na první pohled rozporuplným dojmem. Na jednu stranu diváka baví černým humorem, na stranu druhou ho irituje opakujícími se hudebními motivy a hereckými výkony, které se v nejlepším případě dají označit jako panoptikální. Vše je zároveň dotaženo do takové absurdity, že nezbývá než to přijmout jako režisérův záměr. Balabanov ve svém filmu využívá prvků dryáčnické estetiky a absurdního humoru, na kterých staví příběh o petrohradském topiči, Jakutském hrdinovi Sovětského svazu a veteránovi z Afghánistánu s téměř úplnou ztrátou paměti, který místní mafii pomáhá „uklízet“ mrtvoly. Balabanova exploatační estetika, která se poprvé objevila v jeho filmu Bratr, bývá označována pojmem „černucha“ a je založena na využívání tabuizovaných témat násilí a erotiky ve značně absurdních kontextech. [LFŠ 2012] (01.08.2012)

Jeden válečný veterán uprostřed příběhu plného nájemných vražd, rozpadajících se chruščovek, explicitního až groteskního násilí (či sexu) a všudypřítomné muziky běloruského kytarového "mága" DiuDziuLy aneb nekorunovaný král ruského exploitationu je zpět. Devadesátková ruská estetika je sice trefena skoro dokonale, ale jinak zde nenajdete nic z toho, co perfektně fungovalo v Gruz 200 či v prvním Bratovi. Zatímco tyto dva filmy byly ve své podstatě jakousi svébytnou výpovědí o Rusku (respektive Sovětském svazu) v určité době, Kočegar je pouze samoúčelnou exhibicí. Takhle prosím ne, pane Balabanove. (25.03.2013)

Jedno slovo: absurdní. Krátká povídka o tom, jak major v důchodu zatopil nejen obyvatelům na ruským sídlišti... Kdyby se vynechali přesuny postav mezi lokací A-B, B-C a C-A, měl by Kurič sotva 50 minut, ale budiž mu odpuštěno, protože hudební motiv dokáže vymatlat jako málokterá droga. Kousek z ranku "tak šílený, až je to dobrý". [LFŠ 2012] (28.07.2012)

Alexej Balabanov bude buď těžký optimista nebo alespoň člen Společnosti za veselejší beznaděj... minimálně o tom, vzhledem ke sledovanému, svědčí výběr hudby, která neúnavně vybrnkává zprávu, že v podstatě sledujeme hodně odlehčené drama, ne-li komedii... a má to něco mrazivého do sebe. Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov, jako úkol č. 14, film režiséra, od kterého jsem dosud nic neviděla... a který pravděpodobně nezůstane posledním. (18.06.2015)

Pozoruhodný film, drama s prvky černého humoru, odehrávající se v depresivním industriáním prostředí v postsovětském Rusku. Hlavní postavou je Jakut Skrjabin, vysloužilý major, hrdina SSSR z Afghanistánu, který po zranění skončil jako topič v kotelně. Kolem něj se pohybují dva gangsteři, zabijáci, s nimiž vychází až do určité doby... Černobílý epilog převádí do obrazu Skrjabinovu "knihu" o Jakutech, kterou v kotelně ve volném čase psal. Ve filmu je hodně násilí, místy i erotika (nikoliv samoúčelná, ale ukazující absurditu) a závěr vyznívá bezútěšně a beznadějně. Jednoduchý kytarový doprovod dodává filmu místy až prvky černého humoru (vzpomněl jsem si na Bílé slunce pouště, to je ale zábavnější). Režisér Balabanov však rozhodně stojí za pozornost. Přesněji 3,5. (17.12.2015)