Le Nom des gens
The Names of Love
Réžia:
Michel LeclercKamera:
Vincent MathiasHrajú:
Sara Forestier, Jacques Gamblin, Zinedine Soualem, Nanou Garcia, Jacques Boudet, Antoine Michel, Laura Genovino, Michèle Moretti, Husky Kihal, Carole Franck (viac)Obsahy(1)
Bahia Benmahmoudová je mladá extrovertní žena, jež si natolik cení politického nasazení, že je ochotná spát se svými nepřáteli, aby je přesvědčila o své pravdě. To ale představuje dost lidí, vzhledem k tomu, že v podstatě všichni pravičáci jsou její nepřátelé... Většinou se jí to daří. Až do té doby než potká Arthura Martina, nenápadného čtyřicátníka, jehož heslem je nulový risk. Jména jsou ale zrádná a zdání klame.. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (5)
Recenzie (16)
Takže si to zrekapitulujeme. Černobílé vidění přímo nesnáším, levicové idealisty řadím, co se rozumnosti jejich názorů týče, někde mezi pěti až šestileté děti, a ke slečnině volnému přístupu k mezilidským vztahům chovám hlubokou nedůvěru. A výsledek je, že mě už dlouho žádná romantická komedie takhle nedostala. Protože námět, protože brilantní (a to je hodně slabé slovo) Sara Forestier, protože atmosféra, protože kamera a protože láska se neptá. Jestli to byl záměr režiséra, potom ho prohlásím za génia, který mi umožnil prožít si příběh dvojice a zamilovat se, všem předpokladům navzdory. Sice jenom do filmu, ale i tak. Top 10 za rok 2010. ()
Vidim to tak, že jsem fašista. A tahle vytrvalá levicová agitka, kterou tak krásně vyšperkovala Jospinova účast, mi holt od počátku nebyla souzena. A mrzí mě to, ne že ne. Však pointa filmu (konkrétně poslední dvě věty na kopci a leccos předtím) jako by vložila tři tečky za zcela jiný, alternativní příběh, který se v první i druhé řadě zaobíral vnitřním i vnějším bojem imigrantů (či dětí přistěhovalců) se stereotypy - namísto toho všeho slepého střílení s pojmy jako fašista, pravičák a levičák. Le Nom de Gens si zkrátka vybralo snazší cestu opakování a leda tak nepříjemně hysterického vyvracení/potvrzování oněch stereotypů, což mi teda dvakrát nevonělo. Naopak "židovská debata" u jídla a billboard "Avec ARTHUR MARTIN simplifiez vous la vie" byly vážně super. ()
Pokud nemáte opravdu velký politický přehled, tenhle film vás zastihne v nedbalkách. Totiž, ani zdaleka nepoberete tolik, kolik je v něm ukryto Co bych si nepřiznal, já se chytal velmi málo.Sara Forestier tu neustále chodí buďto s vypadávajícím výstřihem, anebo rovnou celá nahá. Ale "chemie" s Jacquesem Gamblinem mi neseděla, je o 29 let starší než Sára, a já si v jeho postavě dovedl představit někoho stejné generace. Sara není vyložená kráska, tady se jí ale podařilo zachytit "sexy as hell" téměř v každém záběru. Politicky složité. ()
Politicky nekorektní humor, převážně času nahatá hlavní herečka a sucharský Jacques Gamblin - jsem nadšená. Nečekala bych, že se mi tolik bude líbit film, kdy francouzští hrdinové ve francouzském filmu řeší svůj nefrancouzský původ. Le nom de gens je geniální francouzská romantická komedie, která se ale nebojí vystrčit růžky a servíruje divákům taková témata jako pedofilie, předsudky (setkání rodičů u moučníku je nezapomenutelné) nebo politické názory (prezidentské volby na konci a scéna, kdy zvítězí Sarco, mě naprosto dostala). ()
Nudný ptákolog a excentrická nymfomanka. Kdepak, tak jednoduché to není. On je napůl Žid a má s tím problém, ona napůl Arabka a nemá s tím problém. On to neumí se ženami, ona je průkopnice sexuální politiky. On je upjatý, korektní a zodpovědný, ona neřízená střela, ulítlá ve všech směrech. Rozdílnější pár těžko najdete. Ale nebojte, nijak složité to taky není. Nekonvenční, zábavná, citlivá a bláznivá love a story o toleranci, poznání a přijetí vlastní identity i podivností těch druhých. Hořkosladký film se spoustou zvláštního humoru, cizokrajného půvabu a několika silnými momenty (labuť), který sem tam přestřelí (nahá hrdinka v MHD), aby v příští chvíli zacílil na vaši srdeční komoru. A v každé další scéně překvapí. ()
Reklama