V trestném území

"S tou ctí tak neházejte. Při tom Vašem sportu je jí každej gram dobrej." Ovlivňování fotbalovejch výsledků? To snad ne. Nedělo se to tehdy a neděje se to ani teď. Namátkou bych mohl jmenovat minimálně dva zápasy posledního ligovýho kola, kde se to určitě nedělo. Fotbal se prostě musí umět dělat a trefit prohru favorita 6:1 je snem každýho sázkaře. Tady se tomu trošku dopomohlo, funkcionáři evidentně měli správný progresivní myšlení a mě to chvílema snad i bavilo. Ale jinak sci-fi. Mám na to svědky - ctihodní pánové Pelta, Berbr, Rogoz, Horník a Čtvrtníček. Ten fotbal se prostě sám neudělá. (16.02.2022)

Stranická propaganda se ve filmu 50. let nevyhnula žádnému prostředí a to sportovní jak vidno nebylo výjimkou. Ani herecké výkony tu zrovna neoslní a zvuk který se u snímku dochoval je místy téměř k neposlouchání. Naštěstí má "V trestném území" i řadu světlých stránek - velmi dobrou dobovou atmosféru, na své si přijdou příznivci swingu, kteří zde mají jedinečnou příležitost poslechnout si Orchestr Karla Vlacha s Vlastou Průchovou a v neposlední řadě stojí za zmínku stadion Olympie, který si zahrál legendární vršovický Ďolíček. Zbývá jen postesknutí sportovního fanouška nad tím, že pokud se praktiky fotbalových bafuňářů za těch pětašedesát let změnily, tak bohužel jedině k horšímu... (22.09.2015)

Ani by mi tak nevadila ta stranická masírka ohledně toho, že sjednocené sportovní svazy budou pod bdělým okem komunistických soudruhů zárukou čistě odehraných zápasů bez úplatků a domluvených výsledků (ha ha ha), jako to, že na detektivku obsahuje řadu nesmyslů, a dokonce jsem měl chvílemi pocit, že sleduji seriál Specialisté na Nově. A popravdě, když je na konci odhalen tak dramaticky pachatel, musel jsem si film vrátit zpátky, abych zjistil, o koho jde, abych si následně řekl, že to se dalo odhadnout a napadlo mne to nejpozději při tom výčtu (protože kdo jiný se na tom place kromě holky na recepci motal, že?), ale ještě jsem musel sledovat dramatických patnáct minut, aby policisté ovlivněným výsledkem zápasu zjistili, jak to bude. Přitom i jim to přece muselo být jasné. Navíc si myslím, že Jaroslav Zrotal nepatřil tehdy k nijak moc známým ani výrazným hercům, ale zase měl jistě správné stranické myšlení, když spoluzakládal Realistické divadlo. Film mě potěšil jen v několika málo dílčích věcech: mladičkou Alenou Vránovou jakožto Věrkou, jejího chlapce že hrál Kemr, atmosférou tehdejších fotbalových hřišť (vtipná scéna s těmi flaškami od piva pod schody), kdy jsem jim záviděl vedlejší vybavenost jako bufet, kavárnu, taneční sál a bar, a konečně dvěma písničkami Vlasty Průchové s orchestrem Karla Vlacha. (07.05.2020)

Vražda funkcionáře, úplatky, manipulace s výsledky fotbalových zápasů. Případ odehrávající se dva roky po válce a jako kdyby byl z dnešních dnů. Klasická poctivá detektivka ze sportovního prostředí držící se všech pravidel svého žánru. Zpočátku je nám představen detektiv coby muž od rodiny. Šťastné rodiny se dvěma malými dětmi. Tedy obyčejný člověk jako každý jiný. Zahrál si ho Rudolf Deyl ml. a opravdu skvěle. Když je nalezena mrtvola a on je přivolán k případu, okamžitě se z něho stává přísný a rázný policajt. Atmosféra snímku je čítanková. S ohledem na svou dobu vzniku se jedná o vkusný přímočarý film sledující pátrání po vrahovy, během kterého jsou odhaleny i jiné švindle, které mají s případem víc než co do činění. Zub času bohužel značně nahlodal zvuk, ale na druhou stranu tomu více dodalo ono kouzlo detektivní klasiky. (31.10.2014)

Občas má některý záběr až noirovou atmosféru, ale je to zabito tím neustálým agitováním, které se ani nesnaží být podprahové (naprosto vzorový je zde ve své roli Josef Bek). Zajímavá je účast orchestru Karla Vlacha se zpěvačkou Vlastou Průchovou, pro kterou to bylo jediné účinkování ve filmu. Nicméně, vystupují zde jako součást odcházejícího světa. Jak jim asi při tom natáčení bylo? (01.03.2020)