Ošklivá slečna

Psychologicky laděný snímek o zpronevěře peněz je zasazen do špinavých padesátých let a noirovská atmosféra je navozena perfektně. Do téměř detektivního rozpoložení se vkrádá i milostný vztah kontrolorky a redaktora ve skvělém podání Dany Medřické a Karla Högera, jejichž citlivé herectví je kořením celé podívané. Závěr zůstává otevřený a divák si tak může pohrávat s vlastním úsudkem. (11.07.2020)

Setkání dvou protikladů, muže, který věří, že „smysl v tomhle životě je jen v tom, že se dva lidi maj rádi“ a ženy pro níž, zdá se, „fakta a cifry jsou to jediné, co ji zajímá“, snad ani nemohlo dopadnout jinak. Nebo mohlo? Těžko říct… Každopádně Dana Medřická i Karel Hoger dali do svých hereckých partů maximum a na výsledku je to znát. Výborná je i kamera a hudba. Přesto mi něco na tomto filmu nesedlo. Patrně, jak tu už v komentáři někdo napsal, to bude ten jistý žánrový mix, kdy film začne jako romantická komedie o přerodu „ošklivého káčátka“ v krásnou ženu, detektivní zápletka z něj však nakonec šmahem udělá drama s bohužel smutným koncem pro oba hlavní aktéry. Přesto slušivé 4 hvězdičky. (07.08.2020)

Působivé komorní drama je hereckým koncertem Karla Högera a Dany Medřické. Základní příběh je jednoduchý s pro tu dobu typickou kriminální zápletkou. Rozkrádání a zpronevěra byly tehdy nejčastějšími delikty, asi stejně jako dnes. Prostý příběh, velmi civilní a úsporné herectví ústřední dvojice a na morálku a čestnost apelující závěr asi nebudou lákadlem pro současné mladé diváky, ale pro mne to byla příjemná vzpomínka na časy dávno minulé, kdy herci ještě uměli hrát. (14.06.2013)

Může herec hrát dobře ve špatném filmu? Paní Medřická s panem Högerem ukazují, že může, ale musí se hodně snažit. Příběh je plochý, nenabízí žádné dramatické situace, hlavní zápletka se dala rozehrát různě - jako moliérovská komedie i bergmanovské drama, bohužel se nerozehrála nijak. Proměna postavy Dany Medřické je nevěrohodná (asi jako ve všech Ošklivkách Katkách), příběh je nudný, předvídatelný, snadno zapomenutelný, schematický, zkrátka a dobře zbytečný. Film není tak dobrý (jako třeba Ucho), ani tak špatný (jako třeba Zítra se bude tančit všude), aby byl znám dodnes (např. nevyšel na DVD), a proto trochu zapadl. Je prostě nijaký. A to je to nejhorší, co se v umění může stát. (03.03.2011)

Je to zážitek, pozorovat, jak tehdejší totalitní Československo chtělo samo sebe vidět; to mezidobí mezi první polovinou 50. a druhou polovinou 60. let, ta směs iluze, propagandy a hlubiny individuálního života (ovšemže "hlubiny" v občansky schválených mezích). Když zapomenu na smyšlenost toho postbudovatelského soudružského života, jsem v tom. Nálada hutná, Medřická s Högerem nádherní - oni dělají ten film tím, čím je (v součinnosti s obrazem a autentickým Libercem). Přijmout skutečnost tak, jak se zde imaginárně maluje, ostatně stojí za to: teprve tehdy jsem totiž schopen vnímat drama svědomí (no řekněte sami, kdo by s tím dělal takové štráchy). Stran jednání postav: Původní nevěrohodnost jeho rychlého tlačení na pilu vyvrácena závěrečným odhalením; původní nevěrohodnost její rychlé proměny vyvrácena hodinkami a rukopisem o Buchenwaldu. Skvostně rozprostřeno. Poslední vteřiny trpí přepálenou řemeslnou jímavostí, ale to se vsákne. Musím ovšem hodně přivírat oči nad tématem emigrace a hodně zatnout zuby při "Ano, možná ho sem pošlou. S revolverem.", abych tomu ty čtyři dal. (07.02.2012)