Recenzie (2)
Pod sopkou Merapi je jednou z řady filmových reportáží z nejdůležitějšího indonéského ostrova Jávy. Čtyřlístek cestovatelů nabízí město Jogjakarta, neboli Yogyakarta. Bývalá jávská metropole se proplétá lidským mraveništěm na kolech a rikšách. Socialistické flirtování potkalo spolužáka Wiwoha a na vše shůry shlíží z mlženého oparu majestátní kónický vrcholek. Kolem něj sirnatý vzduch a život ve stálém nebezpečí nenasytných ohnivých jazyků. Další filmovou pohlednicí z Jávy je Poločas na rovníku. Hlavní město Jakarta v rozpuku mladé svobodné republiky, vhodný cíl socialistické expanze, kde Sovět ukazuje velkolepé možnosti a Čechoslováci podrobují své karavanní stroje důkladné generální opravě. ()
Jogjakarta bývalé hlavní město Jávy je stále kulturně významnější. U cesty se prodávají až desetikilové chlebovníky a chutnější salaky, hnědá šupinatá „vajíčka“ se sladkokyselou dužinou. Jízdní kola jsou všude, auta, kočáry, káry tažené buvoli zebu. Nejvíce je tu však rikš tažených lidmi. Živá sopka Merapi přibližně jednou za třicet let poničí lávou vesnice v okruhu asi čtrnácti kilometrů. Cestovatelé navštívili doktora Wiwoho Busono, přítele ze studií v Praze. Jsou rádi, že si mohou po dlouhé době poklábosit s někým česky. Jeho dům má krásný výhled na sopku Murapi. ()