Podfukári

Keď sa nad Podfukármi zamyslíte, tak je to absolútna hovadina, ktorá je asi taká reálna, ako skríženie dinosaura s kindervajíčkom. Ale možno aj práve v tom tkvie čaro tohto komerčného hitu (rozpočet 75 miliónov, celosvetová tržba 351). Je tu možné všetko. Fakt všetko. A nie že nevadí, že sa najväčšie záhady vysvetľujú absolútne absurdnými spôsobmi, ono je to vlastne práveže plus! Takže hoci nezdieľam všeobecné nadšenie Podfukármi, musím uznať, že čím častejšie ich vídam v reprízach v TV, tým viac ma bavia. Páčil sa mi kasting, bavili ma nápadité scény, bavilo ma tipovať si, ako to dopadne (resp. to ma bavilo prvý raz, pri reprízach som si naopak užíval, že „viem“ a vnímal som jednotlivé scény z iného uhľa). (24.06.2020)

Heist movie, z něhož někdo vykradl logiku. Pětice (!) scenáristů se tak snažila přechytračit diváka, až pánové nakonec přechytračili sami sebe. Nezbytná míra divákovy nedůvěry, s níž lepší filmy o podrazech vědomě pracují, byla několikanásobně překročena. Nelze věřit ani kouzelníkům, kteří po skoku v čase jednají v rozporu s jejich úvodní profilací (mnoho dalšího se o nich přitom po zbytek filmu nedozvíme), ani jejich trikům, neboť za ně kouzlí převážně CGI, čím dochází ke zpřetrhání pout mezi jejich kousky a realitou. Kouzelnické výstupy jsou v zásadě jenom záminkami ke zdlouhavým a střihem zpraseným akčním scénám. Chabé finální odůvodnění smyslu každého z představení je jen další z bezpočtu snah o rozptýlení pozornosti, konkrétně snahou o navození dojmu, že každá z „jánošíkovských“ šou byla něčím víc než autonomní atrakcí. Třeba součástí promyšleného celku, řízeného pravidly, která se nemění za pochodu a jehož jednotlivé části nejsou propojené za užití zarážejícího množství náhod a předpokladů, že určitá osoba zareaguje na určitou situaci pouze jedním a ne jiným způsobem. Finální zvrat film obírá o zbytky logické koherence. Ano, takový konec jsem vážně nečekal, ale z toho důvodu, že by v návaznosti na předchozích sto minut postrádal jakoukoli logiku. Namísto pocitu, jak chytře jsem byl převezen (Wow efekt), se dostavil nahořklý smích nad něčí schopností obětovat Bohu překvapení veškerou věrohodnost a smysluplnost příběhu (WTF efekt). Každý vyprávěcí prostředek slouží k ošálení diváka do té míry, že si faleš filmu neustále uvědomujeme a jeho kejkle tudíž nezabírají. Na dosti podobném principu (prozradíme vám pravidla hry a stejně vás převezeme) byl založen Dokonalý trik, v němž však onen trik podpíraly dvě hodiny předcházejícího dění. Zvrat u Nolana nebyl vykouzlen ze scénáristické bezradnosti až těsně před koncem, jenom aby film už nějak skončil. V Podfukářích je - počínaje způsobem, jakým je uveden název filmu - příliš zjevné, že oběťmi podrazu máme být my. Něco takového by možná zabíralo u Kaprfíldova živého výstupu, ale v hraném celovečeráku to ve výsledku vede k tomu, že celý film zpětně ztrácí smysl, neboť se vybarví jako pouhopouhý klam. Utilitárně se nakládá také s herci. Většina z nich byla obsazena jenom pro navýšení prestiže filmu a plní tutéž okrasnou a rozptylující funkci, která je jednou z postav přisuzována kouzelníkově pohledné asistentce. Takovou asistentkou je pak také samotný Louis Leterrier. Jenomže asistentkou bez kouzelníka. Usilovně rozptyluje naší pozornost, aby v závěru bezelstně připustil, že hlavní náplň jeho představení tvořil samotný akt rozptýlení.Apendix: jako největší výsměch vyznívá snaha protlačit do Podfukářů, filmu, který obhajuje podvodníky a trestá ty, kteří na podvody upozorňují, kritiku nespravedlivých sociálních poměrů (zřejmě dozvuk Occupy Wall Street). 40% (04.06.2013)

Efektní, pěkné, zábavné, rychlé, prázdné a zrádné. 60% SPOILER: Ta finální pointa by samozřejmě dávala smysl, pouze v případě, kdyby Ruffalův agent celou dobu věděl, že je na něj namířená kamera, a kromě všech ostatních postav musí oblafnout i nás diváky. Fool me once, shame on you. (29.11.2013)

U Podfukářů jde o toho, zda je divák schopen a ochoten přijmout fakt, že za a) bude po celou dobu klamán b) nemá se tomu bránit. Odhadnout dopředu onu pointu je velmi obtížné, když člověk dostane na začátku malé, nenápadné vodítko, na které je ale chytře nucen pod tíhou silné a dynamické nálože „cool audiovizuálna“ zapomenout, a pak je konstantně klamán ohledně jedné z postav (a jak může tu „logiku“ příběhu kdokoliv zpochybňovat, když „někdo“ jedná před divákem tak, ale ve skutečnosti se chová onak, že; prostě jde o zákeřný a promyšlený podfuk na diváka). Jenže v tom je ten vtip; nechat se klamat, vědět o tom, ale přitom si to užívat. A já nemůžu jít pod slabší, avšak přece jenom ještě 4*, protože mě Podfukáři opravdu hodně bavili (konkrétně z postav se to dařilo nejvíce Harrelsonovu Merrittovi). Akorát se mi moc nelíbí ten nápad s druhým dílem… (19.04.2014)

Bezbolestné, jednoduché a příjemně svižné, asi jako vyslovení mystického Abrakadabra. Škoda, že se Louis Leterrier sklonil před honičkami a rádoby efektními CGI kouzly a neukázal trochu víc z loupežnické kuchyně. Těch několik maket a flashbacků moje zmlsané oči úplně neuspokojily. Takhle z toho hlavní čtveřice vychází jen coby prchavý stín, na který se hezky kouká, ale člověk se mu nedostane pořádně pod kůži. Nad čím ale kroutím hlavou ještě teď, je fakt, že zrovna Louis Leterrier natočil jeden z nejzábavnějších filmů letošního roku! A v tom tkví to největší a nejlepší kouzlo Now You See Me. (25.08.2013)