Podfukári

Tak rychlá, dynamická a dokonale ohlušující jízda, že jsem měl co dělat, abych ze sebe vydoloval zrnka nadhledu a nevyskládal maximální hodnocení. Tahle partička napevno počítá s tím, že se divák rád nechá vodit za nos, aby posléze mohl užasle obdivovat výslednou atrakci. A protože je Louis Leterrier zatraceně šikovný mistr loutkář, nenechám svoje drobné výtky k pointě a slabšímu tempu druhé poloviny znít příliš hlasitě. (07.10.2013)

Leterrier je v blockbusteroch béčkového kalibru ako doma. Raz sa mu podarí prehupnúť sa do ačkovejších vôd, inokedy je z toho pekný prúser. Takto sa to ťahá úž niekoľko rokov a týmto filmom štúdiá chvalabohu vystriehli lepšie Louisovo obdobie. Príbehové tajomno s mojou zvedavosťou celkom pohlo a keďže mám rád tieto hókus-pókus blbiny, tak mi to aj celkom svižne odsýpalo. To by sa však páni scenáristi (ktorých je tu viac ako pri väčšine seriálov) museli, akým smerom sa bude film uberať. Mal som pocit, že v priebehu filmu sa ich príspevky do scenára striedali každých 15minút a dej tak bol mierne rozpačitý. Všetko však zachraňoval skvelý timing, efektné zvraty, odľahčená atmosféra a záruku na seba zobrali sympatickí a pohodoví herci. 75%. (09.10.2013)

Achich jo, ach ouvej, ach. Abych použila terminologii z Dokonalého triku, tak Slib mají Podfukáři prima: skupina pohledných chytrých lidí je pohledná a chytrá, seč jim síly stačí, a je to kouzelné. Další fáze, alias Zvrat, je taky pořád docela fajn, pohlední a chytří lidé se začnou přechytračovat navzájem, a je to roztomilé. Ale ten finální akt, čili The Prestige, kdy se pohlední a chytří lidé začnou snažit ze všech sil přechytračovat diváka, tak tam Dagmar začne plakat hořké slzy. Nečekám od podobného filmu vrchol intelektuality, ale čekám od něj, že bude zábavný a že se nezamotá do svých vlastních chapadel. A Podfukáři se zamotali, až to hezké není. Ještě to, jak si Mark s Morganem povídají za mřížemi, bych snad rozdýchala, ale hned potom nějak elegantně utnout a nechat si všechny ty další vykecávací pointy hodně moc pro sebe. A speciálně, speciálně bych prosila dvě rány přes prsty rákoskou pro ty konkrétní scenáristy, kteří vymysleli, že muž a žena spolu nemůžou pracovat, aniž by se do sebe oba dva okamžitě nezamilovali, a dokonce to provedli ve dvou exemplářích a tak hloupě, krucifix! A co je ještě antitřešnička na téhle double antitřešničce, tak v druhém díle tenhle konkrétní tropus zopakovali v bledě modrém. (07.02.2017)

Podfukáři jsou šíleně cool, vzduchem létají konfety dolarovky i po kilech, ovšem právě chybějící pokora a cit pro detail by tomuto filmu prospěla více. Příkladem budiž geniální Dokonalý trik. Podfukáři mají šťávu, ale jdou na to příliš megalomansky a nabubřele, nicméně i tak se jim v závěru podařilo solidní překvapení. 6/10 (26.02.2016)

Heist movie, z něhož někdo vykradl logiku. Pětice (!) scenáristů se tak snažila přechytračit diváka, až pánové nakonec přechytračili sami sebe. Nezbytná míra divákovy nedůvěry, s níž lepší filmy o podrazech vědomě pracují, byla několikanásobně překročena. Nelze věřit ani kouzelníkům, kteří po skoku v čase jednají v rozporu s jejich úvodní profilací (mnoho dalšího se o nich přitom po zbytek filmu nedozvíme), ani jejich trikům, neboť za ně kouzlí převážně CGI, čím dochází ke zpřetrhání pout mezi jejich kousky a realitou. Kouzelnické výstupy jsou v zásadě jenom záminkami ke zdlouhavým a střihem zpraseným akčním scénám. Chabé finální odůvodnění smyslu každého z představení je jen další z bezpočtu snah o rozptýlení pozornosti, konkrétně snahou o navození dojmu, že každá z „jánošíkovských“ šou byla něčím víc než autonomní atrakcí. Třeba součástí promyšleného celku, řízeného pravidly, která se nemění za pochodu a jehož jednotlivé části nejsou propojené za užití zarážejícího množství náhod a předpokladů, že určitá osoba zareaguje na určitou situaci pouze jedním a ne jiným způsobem. Finální zvrat film obírá o zbytky logické koherence. Ano, takový konec jsem vážně nečekal, ale z toho důvodu, že by v návaznosti na předchozích sto minut postrádal jakoukoli logiku. Namísto pocitu, jak chytře jsem byl převezen (Wow efekt), se dostavil nahořklý smích nad něčí schopností obětovat Bohu překvapení veškerou věrohodnost a smysluplnost příběhu (WTF efekt). Každý vyprávěcí prostředek slouží k ošálení diváka do té míry, že si faleš filmu neustále uvědomujeme a jeho kejkle tudíž nezabírají. Na dosti podobném principu (prozradíme vám pravidla hry a stejně vás převezeme) byl založen Dokonalý trik, v němž však onen trik podpíraly dvě hodiny předcházejícího dění. Zvrat u Nolana nebyl vykouzlen ze scénáristické bezradnosti až těsně před koncem, jenom aby film už nějak skončil. V Podfukářích je - počínaje způsobem, jakým je uveden název filmu - příliš zjevné, že oběťmi podrazu máme být my. Něco takového by možná zabíralo u Kaprfíldova živého výstupu, ale v hraném celovečeráku to ve výsledku vede k tomu, že celý film zpětně ztrácí smysl, neboť se vybarví jako pouhopouhý klam. Utilitárně se nakládá také s herci. Většina z nich byla obsazena jenom pro navýšení prestiže filmu a plní tutéž okrasnou a rozptylující funkci, která je jednou z postav přisuzována kouzelníkově pohledné asistentce. Takovou asistentkou je pak také samotný Louis Leterrier. Jenomže asistentkou bez kouzelníka. Usilovně rozptyluje naší pozornost, aby v závěru bezelstně připustil, že hlavní náplň jeho představení tvořil samotný akt rozptýlení.Apendix: jako největší výsměch vyznívá snaha protlačit do Podfukářů, filmu, který obhajuje podvodníky a trestá ty, kteří na podvody upozorňují, kritiku nespravedlivých sociálních poměrů (zřejmě dozvuk Occupy Wall Street). 40% (04.06.2013)