Obsahy(1)
Snímek podle stejnojmenného románu představitele magického realismu Gabriela Garcíi Márqueze se odehrává v kolumbijské Cartageně konce 18. století. V den dvanáctých narozenin pokousal Siervu Maríi, jedinou dceru markýze de Casalduero, pes nakažený vzteklinou. Přežila, ale byla označena za posedlou a na pokyn katolické církve podrobena obřad obřadům vymítání ďábla. V klášteře svaté Kláry, kam byla Sierva María uvržena, začíná milostný vztah dívky s knězem, který má na vymítání dohlížet, avšak namísto Satana objevuje lásku.
Hraný debut kostarické režisérky Hildy Hidalgo je směsí střídmých hereckých výkonů a snové atmosféry, navozené všudypřítomným šerosvitem. Márquerzův román v režisérčině pojetí není jen poutavým příběhem zakázané lásky, ale také úvahou nad dilematy spojenými s možností překročit omezení spojená s tradicemi a náboženstvím.
(MFF Cinema Mundi)
Diskusia
Okouzlení krásou, jevící se i duchovní, na pozadí křesťansko-katolické víry: příznaky panteismu. Není to film o strhujícím ději, je to pohrávání si s obrazy, detaily, meditace, upadání do snů o lásce, spřízněné duši...
Kněz čtoucí Aristotela, Platona má jít uplatnit exorcismus a sám při tom pochybuje, hledá...jako by se tu odvíjela polemika s filmem Exorcismus. Sierva Maria má podle knihy právě 12 let - což nám to nepřipomene Nabokova? Ale tahle není jako ten rozmazlený spratek, tahle si povídá s ještěrkami a ty jí naslouchají. Tuší víru, duchovno - po smrti se narodíme jako zvířata, zamedituje.
Všechna ta krása, touha, co ve filmu je mě očarovala, jak už dlouho nic.