Pásla kone na betóne

Vynikajúca štúdia života vo východoslovenskej dedine. Slobodná matka Johana sleduje ako jej dcéra Paulína robí tie isté chyby a zažíva rovnaké sklamania ako ona sama. Milka Zimková ako predstaviteľka hlavnej postavy, autorka predlohy aj scenáristka v jednej osobe pôsobí presvedčivo a vidieť, že námety čerpala z reálneho života. (09.02.2004)

Jako lingvistická hříčka je to nesporně zajímavé, směs polštiny, slovenštiny, rusínštiny, moravštiny a určitě i ještě mnoha jiných vlivů se setkává ve východňárštině, která by měla být bezesporu uznána jako samostatný jazyk (hlavně proto, aby mohl vzniknout slovník). Film byl příliš nezajímavý, abych se věnovala něčemu jinému, než dešifrování hutoření. Matka se spustila s chlápkem, kterého prakticky neznala, dcera jde spolehlivě v jejích šlépějích. Toť vše, natočeno nezáživnou formou. (19.03.2023)

Milka Zimková ako spisovateľka, scenáristka a hlavná herečka sa oddala dielu telom aj dušou. Jej výkon je výborný a len ona jedine vie hovoriť správne šarišsky. Sekunduje jej Peter Staník. Zvyšok ansámblu pletie šarištinu so slovenčinou, alebo raz rozpráva po slovensky, raz po šarišsky. Do piksli, ta sebe treba vybrac, bo je to potom zlatanina! Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa veľká časť diela odbila, že v tak rýchlom slede vyrozprávať príbeh matky a potom i dcéry nejde. Sledovanie ich vzťahu je naprosto mizerné. Film ťahá do priemeru ozaj skvelá Zimková a parádne hlášky, topkou je životná múdrosť: "Nemaš chlopa, nemaš pravdy." (30.03.2012)

že by to byla vysloveně komedie se říct nedá, spíš taková sociologická sonda do života (žen) na východním okraji ČSSR... Pro mně to bylo spíš takové retro, podívat se, jak se tehdy na vesnici žilo.... Stojí asi za zmínku, že mi vždycky přišlo, že čím víc jede člověk na východ, tím hezčí jsou tam holky, což tenhle film vcelku potvrzuje. jen poznámka - pro Čechy, zvlášť pro ty, kteří už nezažili federaci, by si film skoor zasloužil titulky. občas jsem měl potíže i já, a to slovensky rozumím slušně... (14.05.2011)

Ta vychodniarská lyrika je samozřejmě snesitelná jen s lehkou mírou nadsázky, ale "pozorovatelské" pasáže z normalizační všednosti jsou výtečné, skličující a přitom prosté jakékoli křeče. Absolutní vrcholem jsou svatební sekvence a nonšalantní filozofování o emancipaci a vlivu Žigulíka na manželský sex. Příběh matky a dcery, kterou jsou odsouzeny opakovat stejné chyby a bojovat s předsudky okolí není tak silný, ale Uherova fragmentárnost mu celkem svědčí - v celku se jediná o netypicky lyrický pohled na prozaickou dobu. (23.04.2013)