Krtko

Přijde mi zbytečné, aby se zde hodnotil "Krtek" po jednotlivých dílech, obzvlášť když to zde máme sesumírované do jednoho seriálu... Takže z dříve hodnocených: 5* - Jak krtek ke kalhotkám přišel, Krtek a autíčko, Krtek a lízátko, Krtek a telefon, Krtek a vejce... 4* - Krtek v zoo, Krtek malířem, Krtek a zajíček... 3* - Krtek a zelená hvězda. (21.03.2012)

Krtečka jsem měl rád už od mala a těch pár desítek dílů jsem musel shlédnout tolikrát, že bych dneska nepochopil, kde jsem na to bral čas. Bohužel jsou ty časy pryč a jen tak si shlédnutí nějakého dílu nedopřeji, ale určitě jsem s Krtečkem ještě neskončil. PS: Rozčiluje mě, že je tu každý díl zvlášť a každému pak naskočí x hodnocení. Pokud máte dva oblíbené uživatele, kteří se rozhodnou hodnotit každý díl, tak vám to pěkně zaspamuje poštu. (05.01.2016)

Vím, že je oblíbený. Třeba Francouzi ho milují. Vzpomínám si, že na vysoké si do sešitku s ním rodilý mluvčí, který nás učil, zapisoval poznámky. Mě Krteček nikdy neoslovil - a to doslova! :) Už jako dítě jsem zuřila, že nemluví. No, ráda ho nemám, ale uznávám, že se to panu Millerovi povedlo - ta figurka sama o sobě je geniální. Dvě hvězdičky aspoň postavičku. (29.06.2012)

Češi byli vždy mistry kresleného filmu pro děti. A hlavně byli a jsou mistry večerníčků. Tento pojem nezná žádná země. Umíme vyrábět krátké příběhy, většinou pár minutové, pro ty nejmenší než půjdou spát. Naši hrdinové nemusí po sobě střílet, nemusí skákat ze skály, podrážet si židle, nemusí téct krev, nemusí se bít. Naši hrdinové jsou milí, dokonce nemusí ani mluvit. Příkladem takových večerníčků je Jája a Pája, Králici z klobouku, Pat a Mat, ale taky jedna z prvních postaviček pro děti - krteček. Jeho příhody, milost, radost mu může závidět i americký vrstevník Mickey Mouse. (09.01.2016)

Krtečka jsem nikdy neměla ráda. Pamatuji si, jak mě babička s nadšením volala k televizi, když ho vysílali, a pak se s nemenším nadšením dívala vedle mě na pohovce, zatímco já jsem se modlila za brzký konec. Ta postavička mě odjakživa hrozně iritovala, ani jako 3leté dítě mě to neoslovilo. Nelíbila se mi animace, nelíbily se mi zvuky, nelíbily se mi ty příběhy. Uteklo dost vody a Krtek se mi dostal znovu do života. Tchýně Krtka miluje, a tak dcerku zásobuje různorodým artiklem s motivem Krtka, samozřejmě došlo i na DVD. No tak jsme to pustili a ja se dívala taky... Krteček a kalhotky je ještě celkem milý, ale zbytek nestojí za řeč a čím novější, tím horší. Co mi tam vadí asi úplně nejvíc, a to jsem jako dítě nevnímala, je skutečnost, že Krtek s kamarady v podstatě můžou spáchat jakoukoliv špatnost, ale protože jsou to jako malá a bezbranná zvířátka, tak jsou vždy v právu a pyká protistrana. V podstatě to ukazuje, že když jsi v té správné škatulce, tak ti všechno projde. Například vrcholem je příběh o paraplíčku, kdy Krtek ukradne meloun, ukradeným nožem ho naporcuje, pak ho s kamarády sní, a když je začne honit majitel melounu, hází mu slupky pod nohy a střílí na něj pecky. Nakonec chudák podnikatel přijde o všechno, protože přijde bouřka a vítr ho na vozíku s melouny odvane až do nějakého rybníka, pohádka končí zlomyslným smíchem všech zvířátek. To je teda pěkná moralita. Krteček ve městě zase beztrestně nechá popadat lidi v metru, když zastaví schody, a poničí velké množství vozů, když jim do výfuků nacpe buřty. On a jeho kumpáni jsou jen obyčejní vandalové, ale je to podáno tak, jakože vlastně dělají dobře a měli bychom být na jejich straně. A tak by se dalo pokračovat dost dlouho... Takže Krteček? Ne, děkuji. (23.09.2017)