Hry o život

Motlitba za mamon a lásku, tedy spíše za ty zbytečné krámy, než za emoce. Je to dlouhé, nekřesťansky dlouhé stejně tak, jako zbytečně dekadentní, ale nikoliv tak tragické jak se z trailerů mohlo zdát – na to si Gary Ross hraje s až moc kvalitními herci. PS: Jennifer Lawrence - zabíjející zmutovaným vosím hnízdem - zatraceně vládne! (12.08.2012)

Trvá to subjektivně smrtící 3 hodiny, z čehož subjektivně první hodinu a půl čekáte na lesní naháněčky v aréně smrti. Ty jsou nakonec celkem působivé, jen je klasicky zabíjí extrémně neposedná kamera. Jinak to občas trefně satirizuje reality shows. A Jennifer Lawrence zachraňuje i ty nejtupější dialogy. 60% (21.03.2012)

Jako společenské podobenství a kritika reality show politováníhodně mimo (klasický syndrom pomýleného produktu: kritizuji sám sebe a nevím o tom), jako sci-fi beznadějně nepůvodní, jako akce bezzubé, jako drama pubertálně tupoučké... argument, že je to naprostý protipól Twilightu, neobstojí - jen proto, že je hrdinka "tvrdá a neústupná", že jsou režisér Ross a hlavně kameraman Stern na vyšší úrovni (syrové snímání to celkem povyšuje nad průměr) a že má příběh i jistý hlubší podtext - nestačí. Hunger Games jsou totiž podobně pozérsky tupoučké a nezávadně konzumní. Rád bych napsal, že tohle je Truman Show pro dospívající, ale pravda je taková, že tohle je všechno, k čemu se Weirův film kriticky vymezuje. Kdyby to aspoň fungovalo jako "prostá zábava". Ale nefunguje. Bez znalosti knihy je to zmatené, nedotažené a přecpané povinnými klišátky a stižené hodně podvázanou imaginací. (21.03.2012)

Asi nejdoslovnější katastrofa od posledního Harryho Pottera, ale ani ten Potter nevypadal jako inscenovaný televizní dokument a neubíhal svižně jako Stalker. Tím, že se tvůrci snažili narvat do filmu co nejvíc detailů z předlohy, bezmyšlenkovitě okopírovali a umocnili i její zásadní vady vyplývající z její struktury a obrali ji o její hlavní přednost, a sice příběhovost a perfektní plynutí. Řádka scének postavených vedle sebe se holt dokonalou filmovou řečí chlubit nemůže. Implicitně se počítá se znalostí předlohy, a tak spousta očividně důležitých scén a gest zcela postrádá samostatný emocionální náboj. Kupodivu budu hájit nenáviděné Stmívání, neb to si dokázalo s převodem ich-formy poradit i navzdory nesnesitelné hlavní hrdince mnohem lépe: informace sdělované v myšlenkách Katniss nyní nahlas pronášejí postavy, a výsledkem tudíž je, že nikdo ve filmu nemluví normálně, ale jen dramaticky pronáší expozici a filozofické teze. Naproti tomu způsob přemýšlení, který Katniss charakterizuje, byl převeden protagnostčiným zarputilým mlčením, a tak v adaptaci zbylo už jenom podrobné zobrazování událostí, jež ovšem nyní nic neznamenají. Kvůli nepochopitelné roztahanosti je spousta času klást si otázky týkající se toho, že filmový svět HG naprosto nedává smysl: jak proboha můžou hladové hry sloužit jako naděje pro obyvatele nebo pomáhat potlačit vzpouru? Proč Katniss tolik záleží na cizí holce a kde se skrývá její potenciál vyvolat povstání? Proč se hrne za někým, kdo ji chtěl zabít, a jak to že mu najednou padá kolem krku? Proč sadistický vrah brečí a proč děti z distriktu 12 hajlují? Je taky hezké vidět, že jak předloha, tak adaptace na plné čáře selhávají v kritice toho, co zobrazují, byť každá jiným způsobem: zatímco předloha do společenského zřízení otevřeně buší, je však kvůli líbivému zobrazování nechtěně pokrytecká, tak film se tváří jako odvážně syrový válečný záznam, ale přitom nic nesděluje. I ta velice letmo načrtnutá myšlenka podkuřování tupému diváctvu a manipulace skutečnosti ve prospěch dobré televize se nevybíravým převodem ztratila a zůstaly po ní jen mizerné CGI plameny. Neříkám, že je předloha bůhvíjaký literární klenot, ale vzít svižné a celkem chytré dílo a uplácat z něj něco, co se pomalu podobá poslednímu Stmívání, to už chce talent. (11.08.2012)

Hunger Games rozhodně nechce působit jako podřadné béčko, či lacinná jednohubka, nejspíš proto akčnímu "běsnění" předchází celá hodina vykreslování zákonitostí kastovní společnosti. Bohužel film absolutně selhává v pokusech o celistvost, či komplexnost. Předkládané střípky musíte usilovně "číst jako knihu", tzn. doplňovat scenáristické mezery a přešlapy vlastní představivostí. Teprve pak se vám před očima odhalí poměrně zajímavý futuristický svět. S příchodem do arény a tedy s příslibem pořádné akce se dočkáte ještě většího zklamání. Pokud dříve existovala v pravidlech filmu jistá benevolence, pak aréna je naprostý chaos, kde si filmaři v zájmu puberťácké efektivnosti dělají, co chtěji. Funkčnost environmentální kontroly hravě pokoří i méně ambiciózní Chata v horách, neustálé prostřihy na kontrolory hry vytrhávají z atmosféry o přežití (srovnání s Battle Royale = nebe a dudy). Není v tom humor, ani emoce (pokud nepočítáme ty po Twilightovsku umělé). Vše je nechutně korektní, hrdinka nemusí činit žádná těžká rozhodnutí (např. morální dilema typu zabít, či ušetřit... vlastně nemusí zabít téměř nikoho) a celkově postavy jsou šíleně dementní... Koneckonců i druhý díl je důkazem toho, že to jde udělat o dost líp. 4/10 (11.12.2013)