Réžia:
Čchan-uk PakScenár:
Wentworth MillerKamera:
Jung-hoon JungHudba:
Clint MansellHrajú:
Mia Wasikowska, Matthew Goode, Nicole Kidman, Jacki Weaver, Dermot Mulroney, Alden Ehrenreich, Lucas Till, Ralph Brown, Judith Godrèche, Phyllis Somerville (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Po tragické smrti otce v den jejích osmnáctých narozenin se India Stoker (Wasikowska) seznamuje s Charliem (Goode), jejím charismatickým strýcem, o jehož existenci až dosud neměla ponětí. Když se Charlie nastěhuje k Indii a její labilní matce (Kidman), obě jsou okouzleny jeho šarmem a klidem. Brzy je ale jasné, že Charlieův příjezd nebyl náhodný, a že jeho šokující tajemství z minulosti můžou zásadně ovlivnit Indiinu budoucnost... nebo ji úplně zničit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (18)
Recenzie (568)
"Ahoj, jsem India, právě mi umřel tatínek a já truchlím tak, že blbě čumím, blábolím a dělám spousty pičovin, co vypadají dobře na kameře, třeba rozsypávám tenisový míčky po kurtu nebo dopisy po schodech, leží na posteli mezi geometricky vyskládanýma krabicema nebo rozhoupávám visící světla v temným sklepě. Naštěstí k nám přišel bydlet tatínkův vysmátej brácha, kterej neudrží pásek v kalhotách a tuším, že tu bude ještě veselo." Náladový, vláčný (ale čekal jsem to horší) a filmařsky vymazlený thriller s otravnou hrdinkou a podmanivým Matthew Goodem. Výborná byla scéna hraní na piano. ()
"Of course I love you Park. But now I must love you a little less." Mohl bych tomu dát čtyři hvězdy a vůbec by mi to nepřišlo divné. Park režíruje maličko přepjatě, ale zajímavě, Kidmanová i přes malý prostor hraje skvěle jako vždy a Wasikowská se snaží, co jí síly stačí. Ale ten omletý děj, kdy Park jako by jeho omletost nechápal a například scénu s tím, co se stalo s malým bráškou, tak natahuje, že už dávno musí být každému jasné, co se vlastně stalo, je prostě likvidační. Celou dobu jsem byl přikloněný k vyššímu hodnocení, ale konec to pohřbil - budovanou atmosféru naprosto nevyužil a prostě se stal. Jinému bych to možná odpustil, Parkovi ne, protože vím dobře, že umí víc... Nebo uměl ještě relativně nedávno. Je to fér? Asi ne... ()
Co jsou platné všelijaké režijní onanie, když vás hlavní heroine od první minuty tak moc sere svým chováním á la podebraná pochva, že máte sto chutí jí strčit držku do sudu s napalmem a iniciovat požár. Slušně řečeno je nesnesitelná. Tohle je ve filmu, kde se děj vleče k finálnímu začátku jako ožralý paraplegik, prostě moc silná kráva. ()
Absolutní. Neskutečně propracovaný a zábavný scénář, který doprovází výtečný vizuál a jako posila číhá v záloze skvělá hudba (hodně dobrá je po celou dobu, ale závěrečná scéna má díky ní neskutečný grády). Zkazky o výkonu Mii Wasikowské budou tesány do kamene (nebo alespoň do videoték internetových úchylů), ale ani zbylá část hlavního tria pranic nezaostává. Na takovej film je radost koukat, navíc mi říká, že mé ignorování Chan-wook Parka nebyl zrovna nejlepší nápad. Dílo výtečně propracované, které si zaslouží každou pitomou, nedůležitou cenu, kterou určitě dostane. ()
Galéria (75)
Zaujímavosti (12)
- Herec Wentworth Miller napsal scénář pod pseudonymem Ted Foulke. (Brousitch)
- Do hlavní mužské role tvůrci zvažovali obsazení Colin Firth, James Franco, Joel Edgerton, a Michael Fassbender. (R´Hell)
- Název filmu a potažmo jména hlavních postav jsou poctou spisovateli Bramu Stokerovi. (korbitch22)
"Krásná květina si svou barvu nevybírá..." ...a ani svoju vlastnú krv. Veľmi empirický a trochu empiriokriticistický film. Akoby som sledoval rendez-vous Lyncha s Hitchcockom, ku ktorému im menu prichystal Lars von Trier v spolupráci s Ki-duk Kimom s Amerom ako hlavným chodom... Apropo, Park si zobral na mušku úplne obyčajný námet, ktorý spracoval absolútne nekategorickým spôsobom. Alebo inak - povýšil neinvenčnú schému na umenie. Formálne film balansuje na rozmedzí dobrej desiatky žánrov a pre dej zásadných motívov - od fyzickej snímky o dospievaní cez komornú štúdiu rodinnej tragédie, psychologický thriller či dusnú drámu obostrenú mystériom až po antihollywoodsku vyhliadku na nekonvenčný pure-art. Navzdory prvotnému dojmu vo filme nejde o to, či je alebo nie je všetko tak, ako sa zdá - tak, ako to rád robil Hitchcock. Park vnáša do deja otázku nie či, ale prečo tomu tak je. Navyše sa s divákom rafinovane pohráva prostredníctvom početných flashbackov, počas ktorých rád využíva významové a obrazové paralely medzi minulým a súčasným. Docieľuje tak pomocou tých najbanálnejších detailov ako melodickosť, zvuk, pohyb či objekt - nie však ako nepostrehnuteľnú maličkosť, ale stavia ich do popredia a schválne zdôrazňuje tak, aby ich pozorný divák nemal šancu prehliadnuť. Podobné paralely však neraz používa aj v súčasnom deji a musím povedať, že je radosť sledovať, ako sa s každým z nich po významovej, výtvarnej aj hudobnej stránke vyhral. Tým sa dostávam k audiovizuálnej stránke filmu, ktorá je jedným slovom... nadpozemská. Podmanivá, vťahujúca, cielene útočí na vedomie a podvedomie diváka a hypnotizuje prostredníctvom úchvatných obrazov, štylizovaných luxusných interiérov, neopakovateľne vyvedených exteriérov, doplnkov, nábytku, sôch, stromov, trávy, šiat, vlasov, tvárí... A k tomu hrá lahodné, jemne tónované, miestami hravé, miestami temné melódie Clint Mansell. Hra na klavíri, interiéry a kostýmy ako z prvej polovice 20. storočia, dej zasadený do súčasnosti, ktorú zdôrazňujú len automobily či oblečenie hostí na smútočnej hostine. Artové detaily ako šaty, nedbalo povievajúce vo vetre, česanie vlasov, pavúk lezúci po stehne či praskanie koženého opasku a ďalšie, dôkladne servírované zvuky a obrazy, ale aj samotné prostredie a určité motívy (najmä tie späté s Indiou) pripomenú styčné body s Amerom. Skrz-naskrz perverzne prevrátené postavy zasa dajú spomenúť na Americkú krásu. A tak by sa dalo dlho pokračovať. Pomalý, mnohovrstevnatý príbeh idúci proti formálnym hollywoodskym očakávaniam stojí mimo umeleckej roviny na chémii hercov - a tá je bez výnimky brilantná. Mimika tváre, náznaky. Čo všetko sa môže skrývať za nevinným úsmevom? Dospievajúca krásna mladá India, jej atraktívna zmyselná matka Evelyn, a šarmantný, desivo dokonalý strýko Charlie. Postavy s psychologickou hĺbkou sú vizitkou scenáristu (i keď má svoje muchy, Wentworth Miller mi vyrazil dych - na to, že je to scenáristická niekdajšej prvotina hviezdy Prison Break...) a režiséra - a tak sa opäť dostávame k Parkovi. Prvý kontakt s ním som dlho odkladal, ale teraz vidím, že to bola veľká chyba. Možno jedna z najväčších, aké som doteraz v oblasti filmu urobil. Nadišiel preto čas ju napraviť. 100% Záverečný (a pomerne markantný) významový spoiler, dosť možno potrebný pre správne uchopenie deja: výtvarná stránka a sloh spolu s názvom nenápadne odkazujú na Brama Stokera a jeho gotický román Dracula. To v kombinácii s morbídnym nádychom asi nebude náhoda :-) Koniec spoilera. () (menej) (viac)