Vítejte v New Yorku

Doposial najlepsi film Abela Ferraru, kde sa predstavuje v hlavnej ulohe Gepard Žerardieu v roli riaditela Svetovej Banky. Prva polhodina bola rezisersk genialna, uzival si prachy, krasne baby .. potom ale nasledovala drsna druha polka, vazenie atd. Pikoska je to, ze Gepard Zerardieu neziadal za svoju rolu ziadny honor, nevzal si ani dolar : 67 % (25.03.2021)

Pane Depardieu, já Vás mám rád. Ale pokud budete hrát v takových filmech, slibuju, že Vás mít rád už nebudu... Já nevím, jestli Depardieua dostane dříve do hrobu těch 14 lahví vína denně nebo debilní filmy pitomých scénáristů a režisérů. Jedním z těchto hrobníků je i jakýsi Abel Ferrara, který se rozhodl, že to Strass-Kahnovi natře. Natřel to akorát sám sobě. Tématicky je naprosto všechno v pořádku, ale pokud chce někdo pojmout film jako kritiku určitých lidí, musí si umět napsat scénář, který bude za něco stát. Na prosouloženou první půlhodinku plynule navazuje pasáž obsahující Depardieua v cele a pak v domácím vězení, která je protkána bezduchými dialogy mezi viníkem a jeho manželkou, což je ještě větší utrpení než vykrmený Depardieu oblažovaný sličnými děvami a vyluzující dost podivné chrochtavé zvuky. Jenže této "zábavy" si ve zbytku filmu již tolik neužijeme. Sečteno a podtrženo, scénář idiotský, herecké výkony chabé, režie nijaká, atmosféra nulová. Ale to XXL porno vlastně celkem ujde... 30% (30.12.2014)

Člověk by si řekl když je Gérald ten francouz,že bude věkem zrát jako víno,ale on zatím kyne jako těsto na olbřímí mazanec. Na staré kolena by si mohl vybírat trochu seriózní role a né si otírat pytel o xicht odporné pokojské a ukazovat šulínka na kterého stejně není nikdo zvědavý. Nudný bezcharakterní snímek natočený za jedno odpoledne a když nad tím teď zpětně přemýšlím prostě fuj odeberu i tu jednu hvězdu co jsem z milosti udělil. (12.12.2015)

Otevřený pohled na sex, moc a privilegia. Děsivé znázornění aféry Dominique Strauss-Kahna v podání antihrdiny Depardieua, který je ve své roli velmi uvěřitelný včetně přerostlého pupku . Oceňuji , že ukázal své nahé tělo zničené kombinací jídla, pití a nedostatku pohybu , aby ilustroval životní styl představitelů tzv. "kasinové ekonomiky", v níž miliony lidí místo užitečné práce pouze sází na vzestup nebo pokles čehokoli. (30.03.2018)

Ferraru nakoukaného nemám, ale takhle skvělé, procedurálně laděné drama jsem od něj fakt nečekal. Welcome to New York funguje na zvláštním paradoxu, který se ustavuje už před úvodními titulky: Depardieu v kostýmu Deverauxe sedí někde v hotelu a odpovídá na otázky novinářů (tuším taky herců) o své roli. Nejenom kostýmy, ale taky kulisy, typ snímání atd. zcela odpovídá filmu, který pak následuje. Paradoxní je, že ačkoli by tím mohl snímek naznačovat směřování k metadramatu, opak je pravdou a nastupuje realisticky působící rekonstrukce událostí, která akorát občas hodí nějakou intertextuální narážku a hlavně pak v závěrečném aktu začne připomínat něco z House of Cards. Jako by tím, že už v předúvodní vložce film sebeuvědoměle "uzná" Depardieuho personu jako známou hvězdu, tenhle problém pro zbytek stopáže smete ze stolu. _______ Film tak po většinu času balancuje na hraně jakoby improvizované doku-rekonstrukce a regulérního dramatu, kdy je těžké odhadout, co momentálně převažuje. Famózně inscenovaná je hlavně první hádka Deverauxe s manželkou v tom novém newyorském bytě. Stačí sledovat pohyby neustále přecházejících postav v souvislosti s tím, co říkají a jak se jejich dialog vyvíjí. Dokážu si představit, že to mohlo být strašně složité tahkle natočit a že bylo nutné brát to třeba padesátkrát,ale zároveň si dokážu představit, že tohle spíchli na první dobrou a že to do určité míry byla improvizace. Fakt nevím, ale přišlo mi to uhrančivé. _______ Samostatnou kapitolou je rovina významová, vztahující se částečně k reálné kauze a zároveň k propasti mezi společenskými třídami obecně, která pochopitelně úzce souvisí s tou rovinou formální. Ferrarův film je vzácným příkladem do jisté míry nezaujatého, ale současně jasně angažovaného, společensky kritického dramatu, které se vyhýbá snad všem pastem spojeným s tímto "žánrem". Deveraux je sice zobrazovaný jako sexuálně nenažrané prase (ten zvířecí příměr není náhoda, sledujte to herectví), ale ve chvíli, kdy se ocitne ve vazební cele spolu s několika nabušenými černochy, to napětí plynoucí ze scény vede podvratně k určité divácké empatii. Tady je v tom zároveň další, silně ironická rovina, která ostatně prostupuje celým filmem - už název takhle skvěle funguje ve chvíli, kdy se ve filmu objeví jako nápis. Stejně tak problematika "vykořisťovaných" je značně problematizovaná, když někteří evidentně ze svojí pozice (a z pozice Deverauxe) naopak rádi těží ve vlastní prospěch. "No one wants to be saved." ________ Navzdory mírné rozevlátosti jde podle mě o hodně silný, po všech stránkách komplexní film, který na věci nahlíží ze znepokojivých úhlů a znemožňuje jednoznačné čtení. Právě v tom je jeho skutečná provokativnost, kterou někdo snad může interpretovat jako slabost vedoucí k nicneříkajícímu pozorování, ale mně to přijde jako vrcholná práce inteligentního filmaře. (24.03.2015)