Vítejte v New Yorku

Ferraru nakoukaného nemám, ale takhle skvělé, procedurálně laděné drama jsem od něj fakt nečekal. Welcome to New York funguje na zvláštním paradoxu, který se ustavuje už před úvodními titulky: Depardieu v kostýmu Deverauxe sedí někde v hotelu a odpovídá na otázky novinářů (tuším taky herců) o své roli. Nejenom kostýmy, ale taky kulisy, typ snímání atd. zcela odpovídá filmu, který pak následuje. Paradoxní je, že ačkoli by tím mohl snímek naznačovat směřování k metadramatu, opak je pravdou a nastupuje realisticky působící rekonstrukce událostí, která akorát občas hodí nějakou intertextuální narážku a hlavně pak v závěrečném aktu začne připomínat něco z House of Cards. Jako by tím, že už v předúvodní vložce film sebeuvědoměle "uzná" Depardieuho personu jako známou hvězdu, tenhle problém pro zbytek stopáže smete ze stolu. _______ Film tak po většinu času balancuje na hraně jakoby improvizované doku-rekonstrukce a regulérního dramatu, kdy je těžké odhadout, co momentálně převažuje. Famózně inscenovaná je hlavně první hádka Deverauxe s manželkou v tom novém newyorském bytě. Stačí sledovat pohyby neustále přecházejících postav v souvislosti s tím, co říkají a jak se jejich dialog vyvíjí. Dokážu si představit, že to mohlo být strašně složité tahkle natočit a že bylo nutné brát to třeba padesátkrát,ale zároveň si dokážu představit, že tohle spíchli na první dobrou a že to do určité míry byla improvizace. Fakt nevím, ale přišlo mi to uhrančivé. _______ Samostatnou kapitolou je rovina významová, vztahující se částečně k reálné kauze a zároveň k propasti mezi společenskými třídami obecně, která pochopitelně úzce souvisí s tou rovinou formální. Ferrarův film je vzácným příkladem do jisté míry nezaujatého, ale současně jasně angažovaného, společensky kritického dramatu, které se vyhýbá snad všem pastem spojeným s tímto "žánrem". Deveraux je sice zobrazovaný jako sexuálně nenažrané prase (ten zvířecí příměr není náhoda, sledujte to herectví), ale ve chvíli, kdy se ocitne ve vazební cele spolu s několika nabušenými černochy, to napětí plynoucí ze scény vede podvratně k určité divácké empatii. Tady je v tom zároveň další, silně ironická rovina, která ostatně prostupuje celým filmem - už název takhle skvěle funguje ve chvíli, kdy se ve filmu objeví jako nápis. Stejně tak problematika "vykořisťovaných" je značně problematizovaná, když někteří evidentně ze svojí pozice (a z pozice Deverauxe) naopak rádi těží ve vlastní prospěch. "No one wants to be saved." ________ Navzdory mírné rozevlátosti jde podle mě o hodně silný, po všech stránkách komplexní film, který na věci nahlíží ze znepokojivých úhlů a znemožňuje jednoznačné čtení. Právě v tom je jeho skutečná provokativnost, kterou někdo snad může interpretovat jako slabost vedoucí k nicneříkajícímu pozorování, ale mně to přijde jako vrcholná práce inteligentního filmaře. (24.03.2015)

Otevřený pohled na sex, moc a privilegia. Děsivé znázornění aféry Dominique Strauss-Kahna v podání antihrdiny Depardieua, který je ve své roli velmi uvěřitelný včetně přerostlého pupku . Oceňuji , že ukázal své nahé tělo zničené kombinací jídla, pití a nedostatku pohybu , aby ilustroval životní styl představitelů tzv. "kasinové ekonomiky", v níž miliony lidí místo užitečné práce pouze sází na vzestup nebo pokles čehokoli. (30.03.2018)

Doposial najlepsi film Abela Ferraru, kde sa predstavuje v hlavnej ulohe Gepard Žerardieu v roli riaditela Svetovej Banky. Prva polhodina bola rezisersk genialna, uzival si prachy, krasne baby .. potom ale nasledovala drsna druha polka, vazenie atd. Pikoska je to, ze Gepard Zerardieu neziadal za svoju rolu ziadny honor, nevzal si ani dolar : 67 % (25.03.2021)

Ten začátek bylo skoro jak soft péčko a jsme si jist, že Gerard byl spokojený a natáčení si užíval a myslím si že ani nic nehrál. Ovšem samozřejmě pohled na nahého starého hodně tlustého Gegarda nenaní nic co bych si chtěl dopřávat při večerech v karanténě. Celý film působí, chladně, odtažitě, více bezdialogových scén než diaogových, ale zas eumí velmi dobře vyprávět, takže cajk. (01.11.2020)

Slizký Gérard Depardieu, který šokuje a překvapuje ve snímku ještě více slizkého režiséra, který se s pohledem na New York, nikdy nepáře. Film je zbytečně utahaný a ve své podstatě nikam nesměřuje, ale stojí za vidění už jen kvůli Gérardovi, který sice vzbuzuje odpor, ale přesto ho bude divák rád sledovat. (10.08.2015)