Ještě jste nic neviděli

Forma vítězí nad obsahem. Prolínání různými zpracováními divadelní hry bylo působivé, opakování těch samých scén už méně. V některých případech bylo opakování přínosné, jistý významový posun jsem zachytila, ale většina byla prostě úmorná. Třikrát tentýž dialog o nedůvěře/smrti/odchodu...uf. Závěr byl sice fajn, ale i tak by mě opakované shlédnutí nejspíš uspalo. (26.11.2012)

Bravo! Jeden z nejlepších filmů posledních let, řekněme tak od Rivettova Nesahejte na sekyru z roku 2007. Kdybych měl najít tomu podobné filmy, byly by to právě ty Rivettovy: Šílená láska, Láska při zemi. Divadlo, mysterióznost, komornost, strhávání hranice mezi fikcí a realitou, stopy vedoucí k antické tragédii. Neumím si představit vhodněji zakončenou filmovou tvorbu, ačkoli pozor, pan Resnais v prosinci 2012 začíná točit další! Zamiloval jsem si ten film, paní Zaoralová! Netvrdím, že pochopil. [FFF2012] (24.11.2012)

Ano, snímek je dost divadelní, ale já to rozhodně neberu jako mínus. Určitá stylizovanost a teatrálnost mně právě v dnešních filmech chybí. Snažíme se o vyobrazení tak věrné reality až je dílo naprosto odtažité. Ještě jste nic neviděli se vás dotkne na těch nejhlubších místech. Musíte ovšem replikám věnovat plnou pozornost a určitě musíte mít na film i náladu. Věřím, že když bych viděla asi film v jiném duševním stavu, tak by mě nudil. Mínus, které pociťuji, je hlavně v rámci příběhu (pozvání herců k nové inscenaci na přání zesnulého režiséra… i když nám je asi jasné, že je je to jen na oko)- ten tam sice je, ale ne na tolik, aby nás nějak zaujal a abychom z něj chápali závěr. V této podobě je tam v mých očích poněkud zbytečný. Přivítala bych posílení jeho podstaty, tam mi něco prostě chybí (27.11.2012)

Tolik dobrých herců a taková nuda? MFF jsem v roce 2012 neodstartoval štastně ( nicméně to byl nejslabší kus, takže vlastně dobře, že jsem ho měl hned za sebou :-)). Jistě na tom má podíl i častá diskrepance mezi obrazem a titulky. Francouzštinou žel nevládnu a člověka hodně otravuje, když musí hlídat, jestli jsou titulky pozadu či napřed... Příběh sliboval mnohé. Ano, láska a smrt jako silné téma. Ale jen jako dekor pro odehrané divadelní představení? Prostě mě to nechytlo. ( 47. KVIFF ) (04.07.2012)

Několik bývalých herců se po smrti slavného dramatika sejde na horském sídle, kde začínají spontánně hrát jednu z jeho her. Pro milovníky divadla nesmírně působivý film o jednom velmi poutavém představení; pro ty, kteří mu neholdují, asi nudně komorní snímek, ve kterém postavy lehce přehrávají. Řadím se k těm prvním. A i když mi lehce unikl význam posledních scén "po návratu do reality", nic to nemění na tom, že mě příběh Eurydiky a Orphea pohltil podobně jako Caesar musí zemřít. A jen na okraj: Výběrem titulkové písně mi pan režisér udělal obrovkou radost; slyšet Franka Sinatru v kině je zvláštně podmanivé. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (07.07.2012)