Ještě jste nic neviděli

Pas mal. Převést divadlení hru do světa filmu vždycky přináší riziko. A i když se to třeba nakonec povede (z nejnovějších například Coriolanus, Bůh masakru), přece jen tomu něco chybí. Ještě jste nic neviděli má skvostné obsazení, dobrou předlohu a zajímavou myšlenku. Bohužel opakování scén je zezačátku kouzelné, později (zvláště při dlouhých scénách) otravné. Líbily se mi zejména významové posuny v jednotlivých provedeních, kdy na počátku všeho stojí řecká tragédie a na konci jakási performance se sudy. Úmorná je stopáž a zejména to, že se příběh příliš drží Euridiky a Orfea, toho malého človíčka, co trpí svým životem. (24.11.2012)

Tolik dobrých herců a taková nuda? MFF jsem v roce 2012 neodstartoval štastně ( nicméně to byl nejslabší kus, takže vlastně dobře, že jsem ho měl hned za sebou :-)). Jistě na tom má podíl i častá diskrepance mezi obrazem a titulky. Francouzštinou žel nevládnu a člověka hodně otravuje, když musí hlídat, jestli jsou titulky pozadu či napřed... Příběh sliboval mnohé. Ano, láska a smrt jako silné téma. Ale jen jako dekor pro odehrané divadelní představení? Prostě mě to nechytlo. ( 47. KVIFF ) (04.07.2012)

Několik bývalých herců se po smrti slavného dramatika sejde na horském sídle, kde začínají spontánně hrát jednu z jeho her. Pro milovníky divadla nesmírně působivý film o jednom velmi poutavém představení; pro ty, kteří mu neholdují, asi nudně komorní snímek, ve kterém postavy lehce přehrávají. Řadím se k těm prvním. A i když mi lehce unikl význam posledních scén "po návratu do reality", nic to nemění na tom, že mě příběh Eurydiky a Orphea pohltil podobně jako Caesar musí zemřít. A jen na okraj: Výběrem titulkové písně mi pan režisér udělal obrovkou radost; slyšet Franka Sinatru v kině je zvláštně podmanivé. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (07.07.2012)

Bravo! Jeden z nejlepších filmů posledních let, řekněme tak od Rivettova Nesahejte na sekyru z roku 2007. Kdybych měl najít tomu podobné filmy, byly by to právě ty Rivettovy: Šílená láska, Láska při zemi. Divadlo, mysterióznost, komornost, strhávání hranice mezi fikcí a realitou, stopy vedoucí k antické tragédii. Neumím si představit vhodněji zakončenou filmovou tvorbu, ačkoli pozor, pan Resnais v prosinci 2012 začíná točit další! Zamiloval jsem si ten film, paní Zaoralová! Netvrdím, že pochopil. [FFF2012] (24.11.2012)

Forma vítězí nad obsahem. Prolínání různými zpracováními divadelní hry bylo působivé, opakování těch samých scén už méně. V některých případech bylo opakování přínosné, jistý významový posun jsem zachytila, ale většina byla prostě úmorná. Třikrát tentýž dialog o nedůvěře/smrti/odchodu...uf. Závěr byl sice fajn, ale i tak by mě opakované shlédnutí nejspíš uspalo. (26.11.2012)